Hedvábí

Jemnost, lehkost a vzdušnost… Každý, kdo šije, určitě snil o tom, že jednou mu pod rukama projde luxusní materiál, který má „cenu zlata“, tedy hedvábí. Hedvábí má dlouholetou historii a místem jeho zrození je Čína (3000 př. n. l.).

 

Kde se vzalo, tu se vzalo…

Hedvábné vlákno je výměšek snovacích žláz larev Bource morušového. První důkazy toho, že se hedvábné vlákno zpracovávalo, máme z období 3000 let př. n. l. (nálezy kokonů už z doby 5000 let př. n. l.). Přesnější datování se váže k legendě o „Lady of silkworms“, tedy Lady Hsi-Ling, ženě čínského císaře Huang Ti (2677 – 2597 př. n. l), která praví, že z moruše spadl hedvábný kokon do císařovnina horkého čaje. Když se ho pak snažila vytáhnout, drobná hedvábná vlákna se jí omotala kolem prstů. Hedvábí, jako textilní materiál, v Číně dlouhou dobu náležel jen rodině císaře a nejvyšším úředníkům. Nikdo jiný nemohl nosit oděvy z něj vyrobené.

Do Evropy se hedvábí dostávalo po tzv. hedvábné stezce (8000 km), která vznikla ve druhém století př. n. l. Čína si tajemství výroby hedvábného vlákna pečlivě střežila. První zmínku o úspěšném pokusu vyrobit hedvábí v Evropě máme z 6. století n. l. z Byzancie. V 7. století už ve Španělsku a Itálii vznikají první chovné stanice. Italské hedvábí se ve 13. století stává nejvíce ceněným na světě. V roce 1775 tkadlec Joseph Jacquard pomocí děrovaných štítků vylepšuje mechanismus tkacího stroje. I díky těmto inovacím Itálie, Francie i Anglie umí vyrábět hedvábí nejvyšší kvality. Dnes už se bourec v Evropě nechová a hedvábí se zde pouze zpracovává (tkaniny, pleteniny). Nejvýznamnějšími středisky jsou Como v Itálii a Lyon ve Francii.

 

Největšími producenty hedvábí jsou dnes Čína, Indie, Japonsko, Pákistán, Thajsko, pro které je výroba a zpracování hedvábí i dlouholetou historickou tradicí. Mezi výrobce se řadí také Irák, Írán, Itálie, Francie, Řecko, Gruzie, Španělsko, a další.

Získávání vlákna

Motýli Bource morušového procházejí vývinem od vajíčka, přes larvu, která se zakuklí do kokonu (na něm je 3000 – 4000 m vlákna), z nějž se následně vylíhne motýl. Pro získávání textilního vlákna se Bourec morušový chová. Mezi nejvýznamnější země, které chovají bource pro výrobu hedvábného vlákna, patří Čína, Japonsko, Indie.

Těsně před tím, než se z kokonu vylíhne motýl, se kokony vloží do horké páry (slané vody, horkého vzduchu nebo se „upečou na slunci“), aby se zakuklené larvy usmrtily a nemohly svým vylíhnutím porušit vlákna kokonu. Vlákno se skládá z fibroinu, který je obalený sericinem. Jsou to látky bílkovinné povahy. Následně se kokony vaří v horké mýdlové vodě nebo se macerují. Tím se oddělí sericin od fibroinu, tzv. odklížení. To je první fáze smotávání vlákna, další je tzv. šlehání, při kterém se odstraní vrchní nepravidelná vrstva vlákna, poslední fází je tedy samotné namotání nití. Na kokonu je 1500 – 2000 m vlákna o nestejnoměrné tloušťce. Nejkvalitnější vlákna obsahuje střední vrstva kokonu 500 – 1200 m. Toto hedvábí lze z kokonu smotat. Hedvábné nitě smotávané z více kokonů najednou se nazývají gréž. Zbytek kokonu tvoří méně kvalitní vlákno, které smotávat nelze. Z něj se spřádá tzv. šapové hedvábí. Kratší hedvábný odpad se pak použije pro výrobu buretové příze. Po odklížení vlákna ztratí část své hmotnosti. Aby se tato ztráta vyrovnala, vlákna se následně zatěžují solemi cínu, tzv. zatížení.

 

Dále se vlákno ská. Podle počtu vláken a typu zákrutu hedvábné příze rozdělujeme na: trama (2-8 nití gréže, zákrut S, 80 až 100 zákrutů za minutu), organsin (nejprve se vlákno seská v jednom směru, po té se dvě nebo více vláken seská dohromady s opačným zákrutem, 400 – 1000 Z/m), krep (2 až 8 nití silně skané gréže, zrnitý efekt, 2000 – 4000 Z/m), mušelín (1 nit gréže, monofil, zákrut pouze jedním směrem, 1500 Z/m).

Konečnou fází zpracování hedvábí je výroba tkanin nebo pletenin. Váha hedvábných textilií se udává v jednotkách momme. Momme udává, kolik liber váží obdélník o velikosti 45″x100yd. U ostatních textilií se setkáme s jednotkou g/m² (vyjadřuje, kolik gramů váží 1m² látky). 1 momme se tedy rovná cca 4 g na 1m².

Vlastnosti

Vlákno má cca trojúhelníkový průřez, je hladké, lesklé, pevné, má měkký omak, dobrou tažnost i pružnost, výbornou navlhavost. Není odolné vůči vysokým teplotám, rozkládá se již při 170 °C. Na omak je hedvábný materiál chladivý, lehký a jemný, prodyšný, má dobrou savost. Vůči zásadám je odolnější než vlna, proti kyselinám je odolnost nízká. Pokud ho vypereme v mýdle, ztratí svůj lesk, stejně tak, pokud materiál budeme žehlit s napařováním.

Spalovací zkouška

Hedvábí hoří rychleji než vlna, plamen většinou sám uhasíná stejně jako u vlny, po dohoření vzniká křehká černá kulička. Zatížené hedvábí pouze žhne.

Produkty

Z hedvábí se vyrábí dámské oděvy (šaty, sukně, šatovky, šátky, kalhoty, atd.), pánské košiloviny, kravaty, spodní prádlo, z těžších hedvábných materiálů lze ušít i saka, lehké pláště, atd.

Materiály

Brokát – tká se na žakárových strojích, figurální, rostlinné nebo jiné motivy, mohou být zatkány kovové nitě, pravé brokáty jsou velmi drahé, patří mezi těžší hedvábné tkaniny, hladký omak, lesklý, tužší, téměř nesplývá, atlasová vazba, historické oděvy, společenské šaty, přikrývky, apod.
Buret – tkanina, která je tvořena odpadovou hedvábnou přízí, plátnová vazba, tkaniny s plastickými výraznými řádky nazýváme také cotelé.
Damašek – atlasová vazba, tká se žakárovou technikou, jemný a hladký omak, splývavý, kontrast matných a lesklých ploch, figurální, rostlinné a jiné vzory, ložní prádlo, oděvy.
Dupion – plátnová vazba, rustikální povrch, v útku se používají příze dupion, zesílená efektní místa jsou po celé šíři tkaniny, na dámské halenky, šaty, společenské oděvy.
Kloké – plastický vrásčitý povrch, dutinná nebo stehová vazba se následně vysrážejí, název odvozen od fr. slova cloque = vysrážení.
Krep – obecné označení pro tkaniny se zrnitým pomačkaným povrchem vytvořeným krepovou vazbou, krepovými nitěmi a střídáním nití se Z a S zákrutem nebo speciální krepovou úpravou, na dámské šaty, halenky, společenské oděvy.
Krepdešín – velmi jemná lehká a průsvitná tkanina, plátnová vazba, mírně zrnitý povrch (střídání nití s S a Z zákrutem v útku v poměru 2:2), dámské oděvy, společenské šaty.
Kreš – tkanina charakteristická lehce pomačkaným povrchem, plátnová vazba, dámské oděvy, společenské šaty.
Organza – tuhá, průsvitná, lesklá, lehká tkanina, plátnová vazba, dámské oděvy, společenské oděvy, pro svou tuhost se používá se jako výztužná vložka u oděvů z hedvábí, haute couture oděvů, atd.
Organzén – řídká průsvitná tkanina, velmi lehká a jemná, plátnová vazba, z přírodního hedvábí organzín (2 až 3 gréžové nitě) v osnově, útek gréžové hedvábí, šátky, dámské oděvy, společenské šaty.
Ponžé – hustá tkanina z přírodního hedvábí, většinou jednobarevná, poloprůsvitná, velmi jemná a lehká, plátnová vazba, dámské oděvy, společenské šaty.
Samet – 100% hedvábný samet je výjimkou a jeho cena je vysoká, proto se kombinuje s rayonem, splývavý, velmi lesklý, s vlasem, podle druhu umělého vlákna lze samet např. potisknout nebo ozdobit vypalovaným vzorem (devoré), dámské a pánské oděvy (saka, kalhoty, župany, šaty, apod.)
Satén – atlasová vazba, hustá tkanina s hladkým a lesklým povrchem, mírně splývavá (dle gramáže), lehká, společenské oděvy.
Serž – jednobarevná tkanina s ostrým plným omakem, tkaná v keprové vazbě (cirkas – čtyřvazný kepr, laskas – třívazný kepr), hedvábnický serž se používá zejména pro podšívky.
Šantung – plastický povrch, nestejnoměrné hrubší příze v útku, z divokého nebo šapového hedvábí, použití na saka, kalhoty, vesty, šantung ze syntetických vláken, který je lehčí a jemnější lze použít na halenky, šaty, společenské oděvy.
Žoržet – lehká, poloprůsvitná tkanina s ostřejším omakem a zrnitým povrchem, řídká plátnová vazba, střídají se nitě s S a Z zákrutem v poměru 2:2 v osnově i útku, dámské šaty, halenky, šátky, atd.
Šifon – velmi jemná a lehká průsvitná tkanina, plátnová vazba, matný lesk, velmi splývavá, dámské šaty, halenky, společenské oděvy.
Mušelín (typ mousselin) – z fr. slova mousselin, velmi lehký a jemný, průsvitný, plátnová vazba, krepové příze s S a Z zákrutem tvoří dojem pomačkání, podobně jako u kreše, dámské šaty, halenky, atd.
Mušellín (typ muslin) – středně lehký materiál, velmi řídce tkaný v plátnové vazbě, vzdušný, průsvitný, většinou je spojován s bavlněnými vlákny, letní dámské oděvy, apod.
Habutaj – poloprůsvitný, velmi jemný a lehký materiál, středně splývavý, řadíme ho mezi středně těžké hedvábnické tkaniny, plátnová vazba, využívá se pro dámské oděvy, podšívky, apod. V galerii je na ukázku i „broušený“ habutaj, povrch je podobný omaku broskve, lesk je matný.
Charmeuse – tvoří ho krepové nitě tkané v atlasové vazbě, podobá se saténu, jemná, středně těžká hedvábnická tkanina. „Broušený“ vzhled opět snižuje lesk a dává vyniknout struktuře krepových přízí, halenky, šaty, apod.
Twill – keprová vazba, čtyřvazný nebo šestivazný kepr, viditelná diagonální struktura keprové vazby podobně jako u serže, neprůsvitný, měkký, lesklý, středně splývavý materiál, šaty, halenky, šály, apod.
Hedvábná tkanina, kanvas a úplet – těžší hedvábnické tkaniny se zřetelnou vazbou, z hrubších odpadových přízí, tužší, pevnější, méně splývavé, v přírodních odstínech, plátnová vazba; úplety z přírodního hedvábí mohou být jemné, hladké, lesklé a splývavé i hrubší a těžší s výraznější strukturou, záleží na použitých vláknech, většinou jsou to jednolícní zátažné pleteniny.
Tussah – přírodní hedvábí získané ze zámotků volně žijících bourců dubových, v přírodních odstínech, plátnová vazba, v útku jsou hrubší a nestejnoměrně silné příze, řadíme ji mezi středně těžké až těžké hedvábnické tkaniny, vhodné na kalhoty, saka, kostýmy, halenky přiléhavého střihu, apod.
Taft – tuhá a hustá tkanina, střední hmotnosti, plátnová vazba charakteristická příčným žebrováním (ryps), lesklá, společenské a svatební šaty, kostýmy.
Dyšes – středně těžká hedvábnická tkanina, velmi kvalitní, hustě tkaný, nesplývá, dobře drží tvar, velmi jemné příčné žebrování, atlasová vazba, společenské a svatební šaty, saka, kalhoty, apod.
Tyl – velmi jemná síťovina, průhledná, závoje, sukně společenských šatů, apod.

V galerii níže najdete hedvábnické tkaniny. Abyste měli jasnější představu, jak materiál vypadá, musela jsem zařadit i tkaniny ze syntetických materiálů, které přírodní hedvábí v mnoha případech nahrazují, neboť jsou cenově dostupné.