Kdo je módní návrhář
V dnešním článku bych se ráda zamyslela nad povoláním módního návrháře. Nečekejte tedy nic poučného, dnes to bude opravdu jen oddechové čtení.
Módní návrhář
Zaměstnání módního návrháře může mít mnoho podob. Určitě se bude lišit náplň práce, budete-li pracovat v oděvní firmě nebo si zařídíte vlastní salón. Jiné to bude u nás v České republice a jiné to bude za hranicemi.
Všeobecně ale platí, že módní návrhář, je osoba s kreativním a nekonvenčním myšlením, která dokáže posunout hranice oděvu jako takového. Předpokládá se, že módní návrhář bude výtvarně nadaný. Znalosti konstrukce střihu nebo oděvní technologie nemusí být podmínkou k tomu, abyste toto zaměstnání mohli vykonávat. Hlavním cílem je přenést do oděvu nějakou myšlenku, názor, vtisknout mu konkrétní tvář. Módní návrhář, podobně jako jiní umělci, umí reflektovat dobu a pocity společnosti a posunout oděv zase o kus dál. I ten pak může být uměleckým dílem stejně hodnotným jako např. obraz uznávaného malíře.
Studium
U nás je spousta středních škol, kde se můžete tomuto oboru naučit. Výukové plány jsou většinou velmi podobné a zaměřené zejména na konstrukci střihu, technologii oděvu a znalost materiálů. Menší důraz se klade na výtvarnou stránku. Střední školy mají připravit studenty tohoto oboru spíše na praxi v oděvním průmyslu.
Přístup se samozřejmě liší školu od školy, a tudíž si z jedné můžete odnést více znalostí výtvarných, zatímco při studiu na jiné škole se z vás může stát opravdový znalec oděvní technologie, atd.
Trochu jinak je to u vysokých škol. Tam už jsou podstatnou součástí studia výtvarné předpoklady. Vysoká škola se zaměřuje na tvorbu vlastní značky a na to, abyste do svého oděvu/kolekce vnesli nějakou myšlenku/názor. Menší důraz už se klade na znalosti odborné. Ale zase to závisí na typu školy a přístupu, který zvolí. Podobné je to i na vyšších odborných školách, kde dostávají větší prostor znalosti odborné.
Když to shrneme, vše závisí na škole a pedagozích. Můj osobní názor je, že školy jsou sice fajn, ale bohužel vás do praxe nepřipraví. A u nás člověk nemá po ruce tým technologů, švadlen nebo konstruktérů střihu, kteří jsou odborníci na slovo vzatí a budou pro vás schopni vytvořit oděv dle vašeho návrhu. Jediným odborníkem na všechny tyto oblasti jste vy.
Náplň práce módního návrháře
Náplň práce se odvíjí od koncepce a finanční situace firmy i trhu, na kterém působí. Většinou návrhář vytvoří ročně několik kolekcí oděvů, které vychází z potřeb zákazníků, rozpočtu, atd. Samozřejmě asi každý, kdo se rozhodl v mládí pro toto povolání, snil o práci módního návrháře po vzoru francouzských módních domů. Takovou příležitost dostane ale jen minimum lidí.
Něco jiného je pak tvořit pod vlastní značkou. Veškerá odpovědnost (i finanční) je jen na vás. Vy musíte sami oděv navrhnout tak, aby oslovil vaše zákazníky, aby byl cenově dostupný, měl vyšší kvalitu než konfekce, sami si ho propagovat, atd. Prostě jste svým pánem a hranice vám určuje jen trh.
Praxe
Podmínky pro práci módního návrháře u nás nejsou příliš příznivé. Většina potenciálních zákazníků se spokojí s konfekcí a důvody k tomu mají různé. Málokterý ze spotřebitelů také oplývá znalostmi o tvorbě oděvu, a proto mu přijde, že cena je oproti konfekci neúměrně vysoká, a že vlastně platí jen za značku.
Vliv má i nedostatek kvalifikovaných krejčových/krejčí, kteří opravdu rozumějí svému oboru. A ti bohužel nejsou schopni nebo nechtějí předávat znalosti mladším generacím. Tudíž s postupujícím časem klesá kvalita pracovníků v oděvnictví. Stejně tak je to složité i s materiály a kvalitní galanterií (většina návrhářů se proto spoléhá na zahraniční trh).
Ale abychom to neviděli zas tak černě, je tu i hrstka výjimečných módních návrhářů, krejčích a krejčových, kteří svému oboru opravdu rozumějí a neustále se zdokonalují a mají zájem na tom, aby své znalosti předávali dál.
Moje osobní zkušenost
Jako většina jsem i já snila o tom, že budu vytvářet modely po vzoru haute-couture (kvalitní, střihově zajímavé, z kvalitních materiálů, nadčasové, atd.). Při studium na sš člověk zjistí, že realita je trochu jinde (výběr kvalitních materiálů není nikterak velký, pedagog se s vámi nepouští do náročnějších projektů, o kreativním prostředí se nedá moc mluvit, atd.). Všechny vaše tužby tedy přesunete ke studiu na vysoké škole. A než se stanete jejím studentem, snažíte se získat co nejvíc znalostí z internetu, cizojazyčných odborných publikací, atd. Prostě si jdete svou cestou. Za chvíli zjistíte, že samostudium vám přinese mnohem víc, než škola (ta poskytne spíš jen kvalitní základy – ty jsou samozřejmě také důležité, jedno bez druhého by prostě nešlo).
Po sš s velkými nadějemi jdete na vš, kde narazíte na podobný problém – buď pedagog zasahuje do vaší tvorby/myšlenky příliš, anebo si vás nevšímá vůbec a nechá vás, ať se vyprofilujete tak nějak sami postupem času. Těžko říct, který přístup je správný – je to velmi individuální. Mně osobně nevyhovuje ani jeden. A ještě horší je, když zjistíte, že se při studiu nikam neposouváte, nezískáváte nové zkušenosti, nezkoumáte nové cesty, ale jako na sš stojíte na místě a standardech v tomto oboru, které jsou na škole zaběhnuté již léta.
Osobní pohled
Naštěstí už jsem vyrostla z mladické touhy patřit mezi slavné návrháře a něco dokazovat svému okolí. Navrhování oděvů miluju. Baví mě proces tvorby jako takové, kdy se myšlenku z papíru snažím přenést do reálného modelu. Návrhářství chápu jako svobodný obor, který by neměl být svázaný žádnými myšlenkovými konvencemi. Jediná pravidla, která se snažím tolerovat, se týkají odborných prvků. A i ty občas poruším. 😉
Na procesu tvorby mě nejvíce baví hledání cesty, která mě dovede k cíli. Ráda si lámu hlavu nad konstrukcí, strávím hodiny modelováním na panně, zkoumám, pátrám… Tohle všechno mi na škole i v praxi bohužel chybí. Ale někdy to prostě jinak nejde. 🙂
Být módním návrhářem pro mnoho lidí znamená dokázat, že jsou ti nejlepší a snaží se si probít cestu ke slávě. A ve světě módy určitý typ rivality panuje. Člověk má pocit, že je to snad nastavené podle Darwinovy teorie – silnější přežije. 😉
Nikdy ale neškodí, když se jedinec místo touhy po vrcholu, která jej značně omezuje, zaměří na tvorbu jako takovou. To se pak najednou otevírají nové obzory a člověk se může svobodně nadechnout. A to platí i pro druhou stranu – pro ty, kteří módu využívají v každodenním životě, totiž zákazníci.
Myslím si, že bychom se i my, zákazníci, neměli bát být tvůrčí. Proč se neustále držet trendů nebo nudné konfekce? Proč nevyzdvihnout sami sebe a nenosit jen to, co se nám opravdu líbí, co podpoří naši osobnost? Jak by svět asi vypadal, kdyby každý nosil to, co se mu líbí, např. milovník renesance – renesanční oděv. Byli bychom schopni poskytnout si vzájemně takovou svobodu? Co myslíte? 🙂
