Měkká a hřejivá vlna

Prvním zástupcem živočišných vláken je ovčí vlna. Jednou hřejivá, měkká a jemná, jindy drsná a hrubá. Spousta z nás má vlnu spojenou s kousavým pocitem, když jsme jako malé děti nosily pletený svetr od babičky. Na obhajobu vlny je tu potřeba říci, že kvalitní a dobře zpracovaná vlna nekouše. S její kvalitou ale stoupá i její cena.

Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí...

Vlněné vlákno lidé zpracovávají již desítky tisíc let. Dříve patřila vlna mezi nejdostupnější vlákna. Chov ovcí byl součástí lidského života. Plemeno ovce má velký vliv na kvalitu a vlastnosti vlněného vlákna. Nejkvalitnější vlnu získáme z plemena ovce merinové. S tímto původně španělským plemenem se dnes setkáme po celém světě. Z jejich rouna, které obsahuje pouze podsadu, se získává velmi jemná a měkká vlna. Dnes už je merino vlna poměrně dobře dostupná a není výsadou jen těch nejbohatších vrstev. Mezi hlavní producenty patří Austrálie, Nový Zéland a Afrika.
Další jsou ovce kříženecké, jejichž vlna má také dobrou kvalitu, ovce anglické, jejichž srst je dlouhá a lesklá a dělíme je do 4 skupin: lesklé, pololesklé, tmavé a horské, a ovce nížinné, které mají vlnu hrubou.

Mezi vysoce ceněné, kvalitní a jemné vlny patří také jehněčí vlna. Stříhá se, když je ovce šest měsíců stará. Využívá se pro velmi jemné vlněné pleteniny a tkaniny.

Kvalita rouna (= souvislá vrstva ovčí srsti) závisí na plemeni ovce a na podmínkách, ve kterých se ovce chovají. Rouno se skládá z podsady (kratší a jemnější spodní vrstva) a pesíků (hrubší a delší vrstva). Nejkvalitnější rouno je na lopatkách a bocích ovce.

Zpracování

Ovce se ostříhají, a tím se získá tzv. střižní vlna. Stříhání většinou probíhá jednou za rok. Rouno se stříhá v jedné souvislé vrstvě. To je tzv. surová vlna, která je znečištěná potem, tukem, prachem a rostlinnými zbytky. Proto se vlna pere, aby se všechny nečistoty odstranily. Nakonec vlněné vlákno projde celým procesem výroby příze. Více o vzniku příze si můžete přečíst zde: https://www.lartiste.cz/predeme-predeme-nitku-neboli-prizi/.

Ovčí tuk obsahuje lanolin, který velmi dobře odpuzuje vodu. Této vlastnosti využívá aranská vlna (lanolin se z vlákna neodstraňuje), ze které se pletou svetry s aranskými vzory, jež mají v oblibě rybáři nebo pastevci právě proto, že je udrží v suchu i v nepříznivých klimatických podmínkách. Taková vlna je také prodyšná a mírně antibakteriální (takový výrobek pak stačí jen vyvětrat na vzduchu a nemusíme ho pravidelně prát).

Vlákno

Hlavní složkou vlněného vlákna je keratin. Vlákno se skládá z pokožky, kůry a dřeně. Pokožku tvoří malé šupinky, které se překrývají. Kůra má vliv na vlastnosti a barvu vlákna. Dřen vypadá jako kanálek, který může být i přerušovaný, a setkáme se s ní pouze u hrubých vln.

Vlastnosti

U vlny jistě oceníme její hřejivost. Málokdo ví, že stejně tak dobře, ale dokáže i chladit, protože podpoří termoregulaci těla. Vlákno je totiž tvarované do obloučků, jejichž hustota se odvíjí od typu vlny (víc obloučků mají vlny jemné). Obloučkovitost vlákna má vliv na jeho tepelně izolační vlastnosti. Vlněné vlákno má vysokou tažnost a pružnost, dobře se tvaruje a dokáže si tvar udržet. Zamokra se pevnost vlákna snižuje a délka vlákna se může zvětšit až o polovinu. Vlna má velmi dobrou navlhavost. Vlákna pojmou až 40% vlhkosti a na omak se budou tvářit jako téměř suchá.

Tepelná odolnost vlny je spíše nižší, a lze ji žehlit maximálně na teplotu 150°C (s vlhkou prostěrkou na 190°C). Působením slunečního světla vlákna ztrácejí svou pevnost a bílá vlákna žloutnou. Vlnu poškozují zásady, ale vůči kyselinám je většinou odolná.
Při praní používáme vždy prostředky pro vlněné materiály, pereme v ruce nebo na vhodný prací program. Tím také předejdeme nepříjemnostem, které způsobuje další vlastnost vlny – plstivost.

Ale pro tvorbu klobouků nebo různých dekorací je tato vlastnost vlny velkou výhodou. Plstění už znal starověký Egypt nebo Čína. Při působení určitých chemikálií, teploty, vlhkosti a tlaku se do sebe zaklesnou šupinky vláken. Doma můžeme plstit za mokra (pomocí mýdla a vody) nebo za sucha pomocí plstících jehel.

Snížení plstivosti vlny se docílí chlorováním – máčením vláken v roztoku chlornanu sodného. Tento proces změní lesk a omak i zlepší smáčivost.

Základní barvou surové vlny je krémově bílá, ale můžeme se setkat i s hnědou, černou, šedou a jejich kombinacemi.

Drobnou nevýhodou vlněných vláken je, že jsou výtečnou pochoutkou pro moli šatní. Proto je dobré vlněné výrobky pravidelně prát, větrat a kontrolovat. A zároveň vložit do skříně např. voňavé mýdlo nebo sáček s levandulí.

Spalovací zkouška

Vlna se velmi těžko zapaluje a téměř nehoří. Po zapálení se škvaří a zůstává po ní černá pórovitá kulička. Zapáchá podobně, jako kdybychom zapálili vlasy nebo nehty, jejichž hlavní složkou je taktéž keratin.

Produkty

Stejně jako rostlinná vlákna se i vlna dá směsovat s vlákny syntetickými nebo přírodními. Vlněné vlákno využívá jak oděvní (tkaniny, pleteniny), tak nábytkářšký průmysl (tkaniny, koberce, tapisérie, gobelíny). Stejně tak se s vlnou setkáme při výrobě klobouků nebo dekorací do domácnosti či ve stavebnictví.

Nejvýznamnějším producentem vlněných výrobků je Austrálie. Nejkvalitnější vlna je označena registrovanou obchodní značkou Woolmark. Existují i podkategorie jako: Woolmark Natural Stretch, Gold Woolmark, Wool Linen, Wool Cotton, atd.

Pokud jste hrdými majiteli nějakého výrobku ze 100% vlny, važte si toho a o výrobek se správně a s pečlivostí starejte. Vlna je nadčasové, k přírodě celkem šetrné a ceněné vlákno. Proto by byla škoda přenechat ji molům. 🙂

Materiály

Buklé – měkká tkanina, většího objemu, která má na povrchu drobné smyčky. Do útku se zatkávají buklé nitě.
Donegal – druh tvídu, tkanina s rustikálním porézním povrchem tkaná v plátnové vazbě. V osnově jsou světlé nitě (většinou bílé), v útku tmavé. Na povrchu mohou být malé barevné nopky.
Dubl – těžší tkanina, která se skládá ze dvou spojených (při procesu tkaní) tkanin.
Flauš – tkanina s delším ležatým vlasem a vyšší gramáží, tká se v keprové nebo atlasové vazbě, používá se na pánské a dámské pláště.
Homspen – tkanina z hrubých a nestejnoměrných melanžových přízí, tká se v keprové vazbě. Má tzv. mrtvé chlupy, které připomínají, stejně jako její název, v Anglii doma a ručně vyrobené textilie.
Hopsak -jednobarevná nebo melanžová pevná tkanina o střední gramáži, má ostrý omak a výraznou vazbu (atlasová), používá se na pánské obleky.
Kašmír – měkká, lehká, splývavá tkanina, vyráběná z vlny kozy kašmírské, tkaná v keprové vazbě, používá se na dámské šaty, šály a šátky, zdobené orientálním kašmírovým vzorem (paisley).
Kord – hustá, tužší tkanina o střední hmotnosti, tká se v keprové nebo atlasové vazbě, má výrazné plastické žebrování, osnova je hustě dostavená, používá se na dámské kostýmy a pánské obleky.
Krul – tkanina o vysoké gramáži s výraznými smyčkami na povrchu, používá se na dámské pláště.
Sukno – tuhá tkanina s vysokou gramáží, měkký a plný omak, částečně zaplstěná, v keprové nebo jiné vazbě, používá se na pánské pláště, stejnokroje nebo dámské kostýmy.
Tvíd – vícebarevná melanžová pružná tkanina s kontrastním vzorem, řídce tkaná v plátnové nebo keprové vazbě.
Velur – měkký a jemný omak, s hustým krátkým a stojatým vlasem, v keprové nebo atlasové vazbě, připomíná samet nebo semiš, používá se na pánské a dámské pláště.

Další tkaniny: gabardén, serž, panama, loden, melton, flanel, žoržet, mušelín, krep, žinilka,

Vzory typické pro vlnařské tkaniny:

Filafil – z francouzského fil a fil (nit k niti), v osnově a útku se střídají dvě kontrastní nitě v poměru jedna k jedné. Tká se v keprové vazbě.
Kohoutí stopa – vzor napodobuje stopu kohouta, vzor může být tvořen tkaním nebo natištěný, nejčastěji v kombinaci černé a bílé.
Pepito – může připomínat kohoutí stopu, jako pepito označujeme vzor do velikost 0,5 cm, kdy se vzor jeví jako drobná kostička, tká se v plátnové nebo keprové vazbě ze dvou kontrastních nití.
Pepř a sůl – tká se v plátnové nebo keprové vazbě z muliné přízí v kontrastních barvách (většinou černá a bílá), vzor připomíná rozsypanou sůl a pepř, používá se na pánské obleky, dámské kostýmy nebo šaty.
Rybí kost – vzniká při tkaní keprové vazby, používají se nitě v kontrastních barvách, velmi oblíbený a využívaný vzor.
Vlasový proužek – velmi úzký proužek (tvoří ho jedna nit) na jednobarevném podkladu.
Křídový proužek – úzké proužky rovnoběžné s osnovou, tvořené ze dvou až čtyř nití na jednobarevném podkladu.
Rajé – tkaný vzor, tvořený jemnými proužky, z líce v podélném směru, z rubu ve směru příčném.
Tartan – vícebarevný kárový vzor, jehož barvy a proporce udávají tradice skotských rodů (každý rod má specifické barvy a rozložení kostek).
Skotská kostka – připomíná tartan, ale nemá pevně danou barevnou skladbu ani velikost kostek.
Tatrsál – dva pruhy (každý v jedné barvě) na světlém podkladu, které vytváří malé kostky.
Glenček / Esterházy – název je odvoze od skotské oblasti Glen Urquhart, pro kterou je toto káro typické. Druhé označení je podle rakousko-uherského šlechtice, který rád nosil tento typ kára.
Okenní káro – úzký jednobarevný proužek v útku i osnově, který na tkanině tvoří kostky.