Moodboard
Dnes to bude o tom, kde brát inspiraci a jak ji zpracovávat.
Jak to probíhá...
Na začátku všeho je náš potenciální zákazník – jeho přání, touhy, styl života, zaměstnání, atd. Od něj se odvíjí to, jak kolekce bude vypadat, čím se bude inspirovat, z jakých bude materiálů, atd.
Eventuelně může na začátku být trendbook, který slouží jako zdroj inspirace pro nastávající sezónu. Trenbooky se většinou chystají na jednu až dvě sezóny dopředu a zpracovávají je „trendové“ agentury (Peclers Paris, Pantone, Trend Union, atd.). Tzn., že mnozí z návrhářů už teď připravují kolekce na zimu 2024/25.
Když známe téma, siluety, materiály a barevnost, můžeme začít tvořit inspirační nástěnku, tzv. moodboard. Z té budeme vycházet při navrhování jednotlivých modelů kolekce. Z mnoha návrhů se nakonec vyberou ty nejlepší. Vytvoří se k nim střihová a technologická dokumentace, eventuelně model ze zkušebního materiálu. No a když jde vše dobře, model pak postupuje dál, do výroby.
Kde se inspirovat?
Jednoduše řečeno – úplně všude. Návrhář by měl být vnímavý vůči svému okolí, náladám ve společnosti a neměl by se pokud možno ničím omezovat. Alespoň zpočátku. V prvních chvílích, kdy hledáme cestu, nás může inspirovat opravdu cokoliv.
Ruku v ruce s čerpáním inspirace z okolního světa, musí jít i návrhářovy vědomosti a zkušenosti. Kromě toho, že je schopný využít jakýkoli prvek ze svého okolí k vytvoření kolekce, měl by si být vědom i toho, jaké jsou možnosti ohledně materiálů, střihů, zpracování oděvu a jeho nositelnosti.
Tip: k zahození nejsou ani dějiny umění a odívání, kterými se inspirují i světoví módní návrháři.
Moodboard
Inspirační nástěnka může obsahovat všelijaké zdroje, které pro vás podpoří téma, jež jste si zvolili. Mohou to být obrázky, slova, části textu, různé materiály, atd. Zároveň by její součástí měly být siluety a barevnost, které budou kolekci definovat, stejně tak vzorky materiálů, ze kterých se budou oděvy šít.
Kolekce
Z kolekce by měl být pozorovatel schopen vyčíst hlavní myšlenku, čím jste se inspirovali a co chcete říci. Jednotlivé modely by měla spojovat barevnost, silueta, detaily i použité materiály. To však neznamená, že každý model by měl obsahovat všechny tyto prvky. Kolekce by měla být dynamická – modely by měly být za sebou řazené tak, aby se jednotlivé prvky střídaly a eventuelně stupňovaly.
Pokud sledujete videa z módních přehlídek, jistě jste si všimli, že návrháři své modely řadí dle určitého sledu, ať už podle barev nebo siluet, či detailů, které je spojují v kolekci.
Moodboard, skici i proces vzniku kolekce můžete shrnout do knihy/lookbooku/portfolia, které odprezentují myšlenku kolekce.
Návrhářem sám sobě...
Navrhování oděvů pro sebe není zrovna lehká disciplína. Kvalita výsledku totiž závisí na tom, jak moc známe sami sebe a jak moc jsme se sebou sžití. Člověk se nejprve musí milovat takový, jaký je, aby sám sobě mohl navrhnout to, v čem se bude cítit dobře a co ho podpoří. Preference se v průběhu let samozřejmě mění. Ale na tom není nic špatného, alespoň můžeme neustále něco nového tvořit a získávat tak další zkušenosti. 😉
Já mám nejlepší zkušenost s tím, když návrh/představa oděvu přijde jakoby jen tak z čista jasna a nemusím nad tím dlouho přemýšlet. Když pak oděv dle návrhu zhotovím, většinou je to sázka na jistotu.
Někomu může i pomoci, že dopředu ví, jaký materiál použije a tomu na míru přizpůsobí vzhled a parametry modelu. Někdo zase tvoří nejprve na papíře, a pak hledá materiál, který nejvíce odpovídá jeho představám.
Pokud si nevíme s něčím rady, pochybujeme-li o daném návrhu/modelu, je vždy dobré zhotovit si zkušební model. To je občas veliká pomoc, a člověka to nasměruje správnou cestou. Občas se i stane, že když oděv návrhář vidí zhotovený ze zkušebního materiálu, rozhodne se, že tudy cesta nevede. Ale při nezdaru se můžeme spoustu přiučit.
Čím si můžeme pomoci?
Abychom při navrhování na sebe příliš netápali, může nám pomoci znalost naší barevné typologie a stylistika. Je dobré vědět, co chci na své postavě zvýraznit, a na to klást důraz. Těmto tématům se věnuje spousta knih, webů a odborníků. Pokud si opravdu nevíte rady, nebojte se tyto zdroje využít. Pomohou vám udělat první krok.
Všechny tyto základní informace je také dobré shrnout v inspirační nástěnce, jejímž hlavním tématem budete vy sami – vaše barevnost, oblíbené materiály, siluety oděvu, vzory, atd. Z té pak můžete vycházet kdykoliv a kdekoliv. Pomůže vám při výběru materiálů, ozdobných prvků, tvarů výstřihů, atd.
Příklad
Teď uvedu malý příklad procesu tvorby a hledání inspirace: tématem bude melancholie. Pod slovem melancholie si každý z nás představí něco jiného. I mně vytane na mysli spousta věcí: opuštěná lavička v parku, kamenná socha, hejno vran, pierot, křehkost motýlích křídel, deštivé počasí, atd. Vyberu si třeba pierota. Když se tomuto tématu budeme věnovat do hloubky, a to bychom při hledání inspirace měli, zjistíme, že pierot je postava z francouzského divadla, komunikuje většinou pantomimou, je oblečený do bílé volné košile a kalhot s velkými černými knoflíky. Ve stejných barvách má i výrazné líčení. Dále bychom hledali nějakou osobnost, která by pro nás byla dalším výchozím bodem, např. vyjádřením toho, co pierot jako takový prožívá uvnitř. A nalézáme postavu Jeana Gasparda Deburau, česko-francouzského mima 19. století. A tak pokračujeme dál a dál, hledáme informace, typické znaky, atd. Nakonec si stanovíme siluety kolekce, materiály a barvy. Ty samozřejmě nemusí odpovídat naší inspiraci. A pak už jen kreslíme a kreslíme. 🙂 A z toho všeho může vzniknout nakonec třeba toto:
Závěrem
Doufám, že se mi podařilo vám trochu objasnit proces vzniku kolekce. Určitě se vždy řiďte srdcem. Módní trendy ani to, co kdo říká nebo si myslí, nejsou důležité. Důležité je to, jak to cítíte vy. Oděv má být vaše druhá kůže, má podpořit vaši osobnost. Vy jste ten, kdo udává pravidla. To vy jste návrhářem vlastní značky.
Neopomínejte ale ani znalost materiálů, konstrukce střihu, technologie nebo dějin odívání. To vše vám může poskytnout drahocenné nástroje k tomu, abyste vytvořili model dle vaší skici. Sice vás to zároveň i trochu omezuje, ale bez kompromisů to občas prostě nejde. Díky nim vlastně často vznikne úplně něco jiného, ale třeba ještě mnohem lepšího, než původní návrh.
Samozřejmě se nebojte experimentovat. Vždy ale myslete na to, že by měl mít oděv nějakou štábní kulturu a měl by být nositelný. Zejména pokud šijete pro někoho jiného, než sebe. Osobně si myslím, že vy jako návrhář si troufnete nosit i extravagantnější kousky, ale váš „zákazník“ už takovou odvahu mít nemusí.
Sama jsem pro to, aby v módě byla úplná svoboda, a každý z nás si mohl vybrat, přesně to, co chce nosit. Oceňuji umění návrhářů jako Alexander Mcqueen nebo Jean-Paul Gaultier, jež se nebojí experimentovat a dokázali, že móda je určitým druhem umění. Ale stejně tak si cením i návrhářů, kteří umí navrhnout zajímavý a nositelný oděv. Což je v naší době možná to nejdůležitější – nositelnost a funkčnost.
Doufám, že vás dnešní pouť světem módy bavila a já už se těším na další naše „setkání“.
