Než do toho střihnem…
Zná to snad úplně každý z nás. Zazvoní pošťák. Látky jsou tady! Nedočkavostí hoříme už, když přijímáme balíček. A jakmile se za pošťákem zavřou dveře, vrháme se na igelitový obal balíčku a trháme ho na kusy. Konečně se s látkami můžeme „pomazlit“. Ale tím to nekončí. Přichází ataka číslo dvě: touha po tom odstartovat náš projekt a začít stříhat. 🙂
A právě tady se musíme zastavit. Minimálně třikrát se nadechnout a vydechnout. 😉 A to proto, abychom předešli bezhlavému stříhání a polohování střihu.
Prát - neprat, žehlit - nežehlit...
Materiál je jako živý organismus. Každý má specifické vlastnosti, které jsou dány použitým druhem vláken a výrobními procesy. Proto než, do materiálu střihneme, měli bychom vědět, jak se chová (srážlivost, teplota žehlení, praní). Víme, že přírodní vlákna mají srážlivost vyšší a naopak vlákna syntetická téměř žádnou. To pro nás tedy bude znamenat, že přírodní materiály před stříháním buď vypereme (na teplotu udávanou výrobcem) nebo vysrážíme parní žehličkou (výjimkou je snad jen přírodní hedvábí, kterému by pára zničila přirozený lesk). U syntetických materiálů si s těmito procesy nemusíme tolik lámat hlavu, ale i tak je vždy lepší před stříháním každý materiál alespoň vyžehlit, aby se povrch vyrovnal a urovnaly se jednotlivé nitě.
Pokud si nejsme jisti, zda se materiál bude srážet nebo jak vysokou teplotu žehlení snese, můžeme si ustřihnout vzorek 10×10 cm, vyprat ho v pračce a následně vyžehlit. Na vzorku pak zhodnotíme, jestli se změnil rozměr, odstín barvy, lesk, atd.
Praním a žehlením před stříháním předejdeme sražení hotového výrobku nebo špatně položenému střihu na materiál.
Vysrážení materiálu lze docílit i namočením materiálu do teplé a následně studené vody, nechat vykapat a uschnout nebo položit jen na ručník a nechat uschnout. Tato metoda je vhodná pro citlivé materiály jako hedvábí, některé viskózové tkaniny, některé pleteniny, atd.
Poznámka: U materiálů z vlny nebo přírodního hedvábí či s jejich podílem, je lepší svěřit péči o látku/výrobek kvalitní čistírně oděvů. Přírodní vlně nebo hedvábí praním většinou snížíte kvalitu a vzhled. Ještě je tu možnost praní v ruce, ale i tak je výhodnější zvolit cestu čištění a nehodit kabát z drahé vlněné látky jen tak do pračky. 😉
Žehlení
V dnešní době bychom snad v každé domácnosti našli parní žehličku a žehlicí prkno. To je naprostý základ. Pro kvalitní vyžehlení výrobku by každý nadšenec do šití měl mít doma ještě alespoň rukávník a krejčovský polštář. V průmyslu nebo krejčovských dílnách se také můžete setkat s žehlícími lisy a figurínami, s plisovacími stroji, klopníky (ztenčování švů, tvarování klop a límců) nebo drátěnkami (pro žehlení materiálu s vlasem).
Na začátku všeho je žehlení. Teplota žehlení musí odpovídat druhu materiálu. Ten žehlíme vždy po rubní straně (u citlivějších materiálů můžeme použít prostěrku) a při žehlení ho nijak nevytahujeme. Vyjma varianty, kdy potřebujeme srovnat úhel osnovy nebo útku. Občas se totiž může stát, že materiál je vytažený, různě se boulí anebo jsou pevné kraje kratší (stažené). Tyto vady vznikají při manipulaci s materiálem při jeho obchodní cestě a dají se napravit právě žehlením. Případné boule (navolnění) se vysráží, pokud to dovolí vlastnosti materiálu, kratší prevné kraje se mohou mírně povytáhnout nebo nastřihnout, aby se napětí uvolnilo. Pokud chceme srovnat úhel osnovy a útku, nejlepší metodou je natahovat materiál diagonálně, postupně přes všechny rohy. Tím by se vlákna měla vyrovnat.
Stejně důležité je i mezioperační žehlení (po každé strojové operaci), které našemu výrobku dodá luxusní vzhled, protože švy nebo záševky budou pěkně hladké, vyrovnané a ploché. Je tedy dobré mít žehličku neustále po ruce! Pokud žehlíme z lícní strany, je dobré použít prostěrku. Prostěrka je většinou kus režného bavlněného nebo lněného plátna, které přikládáme na materiál, abychom ho uchránili před přímým kontaktem s žehlící plochou žehličky a vyhnuli se tak např. nechtěnému lesku, který by kontakt se žehličkou způsobil.
Po dokončení výrobku přichází na řadu konečné žehlení. Vrchní oděvy žehlíme vždy z rubní strany, případně za použití prostěrky. Začínáme žehlit vždy od nejmenších součástí (límec, manžety) a přecházíme k hlavním dílů (rukávy, PD, ZD). Výrobek otáčíme směrem od sebe.
A jak žehlit…
- len – na nejvyšší teplotu, za vlhka, s prostěrkou,
- bavlnu – na vysokou teplotu, můžeme vlhčit, žehlit z LS i RS, prostěrku použijeme dle potřeby,
- vlnu – na mírnější teplotu, vždy po rubní straně a pouze s použitím prostěrky, nežádoucí lesk, který by při žehlení mohl vzniknout, odstraníme napařením,
- přírodní hedvábí – nikdy nenapařujeme, na nejnižší teplotu za vlhka, za sucha přes hedvábný nebo pečící papír,
- flauš, samet, manšestr – všechny materiály s vlasem žehlíme vždy po rubu a lícní stranu podkládáme drátěnkou (žehlící deska s malými hroty – když zadáte do internetového vyhledávače heslo velvet board, uvidíte, jak drátěnka vypadá) nebo např. froté ručníkem, aby se nepomačkal vlas,
- podšívky – na nejnižší teplotu pouze za sucha, prostěrku použijeme dle potřeby,
- syntetické materiály – za sucha na nejnižší teplotu, někdy přes prostěrku (závisí to na druhu materiálu), můžeme i napařovat (při napařování by se žehlící plocha neměla dotýkat látky).
A jde se stříhat!
Polohování střihu na látku
Jakmile máme materiál vyžehlený, rozložíme ho na stůl a zkontrolujeme, jestli z líce nemá nějaké vady, které vznikly při tkaní, barvení nebo tisku. Případné vady označíme křídou. Materiál složíme na polovinu rubem nahoru, tak aby pevné kraje ležely na sobě, a pomocně sešpendlíme. Střih zpravidla pokládáme na dvojitou vrstvu materiálu (výjimečně lze i na jednoduchou vrstvu látky) a na rubní stranu. Střihové díly položíme dle směru, který je na nich vyznačený (většinou po osnově), přikreslíme švové a koncové záložky a díly vystřihneme.
Zásady polohování střihu na materiál:
- bez vzoru – díly můžeme polohovat obousměrně (proti sobě)
- s jednosměrným vzorem – díly polohujeme jedním směrem (pod sebe), označíme si směr polohování
- s obousměrným vzorem – díly polohujeme obousměrně
- s pravidelným vzorem – dodržujeme návaznost vzoru v hlavních a členících švech, rukávech, atd.
- s nepravidelným vzorem (abstraktní) – návaznost nemusí být tak přesná, ale pokud lze díly alespoň trochu navázat, měli bychom se o to pokusit, protože oděv pak bude působit na postavě lépe a uceleněji
- s leskem nebo s vlasem – díly pokládáme jedním směrem, označíme si směr polohování
- oboulícní – je na nás, kterou stranu zvolíme jako rubovou
- jednolícní – díly pokládáme vždy na rub
Materiál se vzorem si přišpendlíme i v ploše materiálu tak, aby vzor ležel na sobě a nepohnul se.
Tohle byla teorie. Praktické rady a tipy ohledně toho, jak srovnat materiál po osnově najdete v článku: https://www.lartiste.cz/prvni-sici-projekt-polstarek/.
Oddělovací proces neboli stříhání
Základem jsou kvalitní a dobře nabroušené nůžky. Nůžkami na látku nikdy nestříháme papír, apod. Aby se méně třepily kraje materiálů, můžeme je zastřihnout entlovacími nůžkami. Dále můžeme používat řezací kolečka, nůžky pro odstřih nití, nůžky vhodné pro vyšívání, nůžky pro aplikace, atd. Při střihání látky, by se dolní čepel nůžek měla opírat o stůl, jen tak docílíme toho, že linie střihu bude rovná.
V průmyslu bychom se mohly setkat s nůžkami elektrickými, řezacími stroji, vysekávacími stroji s raznicemi a pro práci s usní a kožešinou se používají speciálně upravené nože. V průmyslové výrobě se materiál pokládá ve více vrstvách a stříhá se více velikostí najednou.
Snad jsem napsala vše důležité a na nic nezapomněla. 😉 Nejpřínosnější jsou ale zkušenosti, které získáte jen praxí a zlepšíte si tak i cit pro materiál a péči o něj.
