Oděvní textilie
Jak víme, textilie obecně můžeme využít pro různé účely – např. pro dekorace (dekorační textilie), pro výrobu nábytku (potahové textilie), pro závěsy (bytové textilie), atd. Nás ovšem zajímá využití textilií pro tvorbu oděvů, tzv. oděvní textilie.
Podle způsobu použití je dělíme na vrchové materiály a vložkové materiály. Z vrchového materiálu oděv šijeme, je to materiál, který vidíme, a kterým je oděv tvořen. Mezi vložkové materiály řadíme výplňkové a výztužné vložky, podšívkové a kapsové materiály. Na první pohled už je u oděvu nevidíme. Oděv díky nim ale můžeme tvarovat, vyztužit, zlepšit jeho tepelné vlastnosti nebo začistit jeho vnitřní vypracování.
Dále můžeme oděvní textilie rozdělit podle materiálového složení na bavlnářské, lnářské, vlnařské, hedvábnické. Patří do nich jak materiály, které jsou zhotovené z přírodních vláken, tak i ty, které tvoří vlákna chemická nebo jejich směsi s vlákny přírodními. Důležité je, že materiál z chemických vláken svými vlastnostmi, vzhledem, atd. odpovídá materiálu z vláken přírodních, a tudíž jej lze zařadit do jedné z výše uvedených kategorií. Příkladem budiž flauš, který se vyrábí jak z vlněných tak syntetických vláken. Konečný výrobek má v obou případech podobné vlastnosti, vzhled i využití. Oba flauše tedy můžeme zařadit mezi textilie vlnařského typu.
Vrchové materiály
Vrchové materiály dále dělíme na svrchní, prádlové, dále vrchové materiály pro sportovní, pracovní a ochranné oděvy. Svrchní použijeme pro pláště (plášťové textilie), obleky (oblekové), šaty (šatové). Z prádlových materiálů šijeme pánské košile (košiloviny), pyžama (pyžamoviny), trenýrky, spodničky, kojenecké oděvy, atd. V obou podkategoriích se setkáme jak s tkaninami, tak s pleteninami.
Plášťové textilie
Pro pláště můžeme využít textilie bavlnářského, vlnařského a hedvábnického typu. Plášť (kabát) by nás měl především zahřát nebo chránit před sychravým počasím či deštěm. Proto je pro nás důležitá tepelně izolační vlastnost materiálu, jeho voděodolnost/nepromokavost či prodyšnost. U sportovních plášťů si budeme všímat i vlastností údržby a péče o materiál, nemačkavosti, apod. Na proti tomu u elegantních plášťů nás bude zajímat více zdobnost materiálu a barva.
Vlnařského typu
Tkaniny o nižší gramáži lze použít pro pláště jarní a podzimní. Naopak plášťovky s vyšší gramáží použijeme pro zimní kabáty.
Hubertosovina je příkladem materiálu pro jarní nebo podzimní plášť. Je utkaná z mykané příze v plátnové nebo keprové lomené vazbě a na LS má delší vlas uložený jedním směrem. Od tohoto materiálu je odvozen také název loveckého (mysliveckého) kabátu, tzv. hubertus.
Pro zimní kabáty můžeme použít flauš, velur, dubl, krul (o těch více v článku Měkká a hřejivá vlna) nebo cibelín. Cibelín má měkký omak a dlouhý lesklý vlas, který leží v jednom směru. Tká se v keprové, plátnové, rypsové nebo atlasové vazbě.
Bavlnářského typu
Vyrábějí se převážně ze směsí bavlny a chemických vláken, nebo PES, ba + VISs, apod. Využijeme pro sezónní pláště a bundy. Mohou být opatřeny hydrofobní úpravou, pak je lze nosit i do deště. Dobrým příkladem takového pláště je baloňák (trench coat), který se vyrábí z balónového rypsu.
Hedvábnického typu
Pro tuto kategorii a výrobu plášťů využijeme tkaniny vyrobené z PES a PAD hedvábí. Materiály jsou nepromokavé, pevné, velmi odolné a nemačkavé. Často bývají potištěné. Lze je použít pro bundy, sportovní soupravy, v kombinaci se zateplovací výplňkovou vložkou i pro zimní bundy.
Oblekové textilie
Zhotovujeme z nich pánské obleky, saka, kalhoty, dámské kostýmy a sukně. Materiály mají vyšší hmotnost a jsou pevnější i tužší.
Vlnařského typu
Dle gramáže a barevnosti tkaniny (nebo pleteniny) je využijeme jak pro zimní, tak pro sezónní či letní obleky nebo kostýmy. Vyrábějí se z mykaných (měkčí a objemnější tkaniny) nebo česaných přízí (velmi kvalitní tkaniny s jemným omakem). Příklad textilií vlnařského typu: gabardén, flanel, tvíd, koverkot nebo fresko.
Koverkot se tká ve vícestupňových zesílených keprových vazbách, právě proto má výrazné, ale jemné žebrování, k výrobě se používají česané příze.
Stejně jako u plášťových textilií se i pro oblekovky používají tkaniny vyrobené ze směsi materiálu (vlna + PES). Materiály mají lepší odolnost vůči oděru, jsou pevnější, snadno se udržují a méně se mačkají. Mají sklon k tvorbě žmolků nebo elektrostatického náboje. Podíl chemických vláken může snižovat fyziologické vlastnosti (tkaniny mohou být méně příjemné na omak, hůře sají pot, apod.).
Pro všechny již zmíněné nebo následující kategorie textilií platí, že mohou obsahovat vlákna elastanu, který zpříjemňuje nošení oděvu, oděv se lépe přizpůsobí tělu a tedy i lépe padne. Stejně tak platí, že se ve všech kategoriích můžeme setkat i s pleteninami, které vynikají nenáročnou údržbou, nemačkavostí, nebrání tolik v pohybu, protože díky jejich vazbě pruží. Fyziologické vlastnosti pleteniny se pak odvíjí od jejího materiálového složení a použité vazby.
Bavlnářského typu
Použijeme je pro letní ošacení. Mohou mít nemačkavou, nežehlivou a nesráživou úpravu. Právě proto je lze využít i pro sportovní oděvy. Materiály jsou převážně směsové, PES + ba, VIS + ba, atd. Příkladem může být manšestr nebo dyftýn o menší gramáži, gabardén nebo canvas.
Lnářského typu
Vyrábí se z nich pánské obleky nebo dámské kostýmy, sukně, kalhoty, vesty, saka pro letní sezónu. Mohou být ze 100% lněné nebo ze směsí PESs a lnu. Většinou jsou tkány v plátnové vazbě, jsou prodyšné, lehké a více se mačkají.
Šatové textilie
Jsou vhodné pro hotovení dámských šatů, halenek, sukní a dívčích oděvů. Najdeme zde jak tkaniny, tak i pleteniny. Všeobecně mají šatové textilie nižší gramáž. Uplatní se na nich více také vzory, lesk, atd. To se samozřejmě odvíjí od stylu daného oděvu. Opět platí, že pro elegantní halenku použijeme zdobnější a luxusnější materiál, než např. pro sportovní šaty. Mezi šatovky můžeme zařadit také krajkoviny.
Bavlnářského typu
Mohou být čistě bavlněné nebo směsové. Zástupcem této kategorie může být popelín, batist, bavlněný satén, krep, panama, voál, atd. Pro zimní období pak například barchet, prací kord, manšestr, flanel, atd.
Vlnařského typu
Velmi často jsou to směsové materiály o menší gramáži. Šatovky z přírodní vlny mají jemný a měkký omak, splývají a jsou vhodné pro zimní období. Příklady: kašmír, žoržet.
Hedvábnického typu
Mohou být vyrobeny z přírodního nebo PES hedvábí. Fyziologicky příjemnější jsou tkaniny z přírodního hedvábí, které ale bývají všeobecně dražší a hůře se udržují. Naopak polyesterové hedvábí se nemačká, rychle schne, nemusí se žehlit, za to jeho fyziologické vlastnosti nejsou příliš dobré.
Tkaniny z přírodního hedvábí jsou lehké, splývavé, mají dobrou pevnost a charakteristický lesk. Příklady: taft, brokát, krepžoržet, šantung.
Lnářského typu
Jejich výhodou jsou velmi dobré fyziologické vlastnosti, které odpovídají vlastnostem lněných vláken (dobře sají, rychle schnou, v létě chladí, v zimě hřejí, atd.). Nevýhodou je vysoká mačkavost, kterou lze snížit směsováním se syntetickými vlákny (zejména PES).
Prádlové textilie
U prádlových textilií sledujeme především jejich fyziologické vlastnosti a také vlastnosti údržby. Oděvy – prádlo často nosíme, takže by mělo být příjemné na tělo a snadno se udržovat. Častým požadavkem je i praní na vyšší teploty 60°C až 90°C (zejména pro bílé a světlé barvy). Mohou to být tkaniny i pleteniny.
Košiloviny
Košilovinami nazýváme všechny materiály vhodné pro výrobu pánských košil. Tyto materiály mohou mít nemačkavou nebo nežehlivou úpravu. Velmi často jsou vyrobeny jen z bavlny, ale setkáme se i se směsí bavlny a PES. Typickou látkou vhodnou na košile je popelín.
Pánské a dámské spodní prádlo
Pro pánské trenýrky se používají tkaniny z čisté bavlny. Ale v dnešní době se můžeme setkat i se směsí ba a PES. Z pletenin, které mohou být ze směsí, nebo pouze bavlněných či chemických vláken, mohou nebo nemusí obsahovat elastan, se pak vyrábí boxerky nebo slipy.
Podobné je to i u dámských spodních kalhotek, u kterých jednoznačně v dnešní době vedou pleteniny, především z bavlny, popř. bavlny a elastanu.
Noční prádlo
Pleteniny vedou i v oblasti nočních košil a pyžam. Vítězí zejména pro jejich pohodlnost při nošení a snadnou údržbu. Elegantnější verze nočního prádla můžeme zhotovit z tkanin z přírodního hedvábí, nebo z tkanin v atlasové vazbě. Pro zimní období můžeme zvolit např. bavlněný flanel.
Vložkové materiály
Výplňkové vložky
Jsou plošné textilie, které slouží k zateplení oděvu. Vyplňují celý oděv nebo pouze PD a ZD. Mají malou hmotnost, ale velký objem. Jsou měkké. Vkládají se mezi vrchový materiál a podšívku, nebo mezi výztužnou vložku a podšívku. S vrchovým materiálem nebo podšívkou se mohou spojit prošitím, nebo pouze v obvodových švech. Výplňkové vložky použijeme i pro výrobu ramenních vycpávek (tvarujeme je párou, šitím, stříháním).
Rouna z PESs se vyrábějí o hmotnostech 50 až 200 g/m2. Výbornou tepelně izolační schopnost mají rouna z dutých vláken. Nejznámější výplňková vložka, známá pod názvem vatelín, se vyrábí z VISs nebo jejich směsí s odpadovými vlákny. Dobře snáší žehlení párou, takže se velmi často používá do dámských a pánských plášťů.
Výztužné vložky
Jsou určeny ke zpevňování dílů nebo jejich částí. Zajišťují zachování tvaru výrobku po celou dobu jeho nošení, mohou ho i tvarovat. Vyztužujeme PD, ZD, límce, manžety, dolní kraje oděvů, pásky, rozparky, kapsové otvory.
Dříve se hojně využívaly nelepivé výztužné vložky (např. žíněnka z koňských žíní), které se k vrchnímu materiálu přišívaly (např. tužícím stehem), tzv. podrážely, pikýrovaly. Kromě toho se také upevňují ve švových záložkách. V dnešní době se většinou nahrazují lepivými výztužnými vložkami. A to zejména z časových důvodů. Zpracování oděvu pomocí klasických nelepivých výztuží je časově velmi náročné. A dnes se s ním setkáme zejména u ručně vypracovaných pánských a dámských sak, plášťů, apod. Toto umění vysoké krejčoviny u nás ale postupně mizí.
Vložky dělíme na nelepivé a lepivé (s nánosem termolepidla, tavného pojiva), dále na oděvní (vyztužení PD a ZD) a prádlové (vyztužování límců, manžet), tkané, netkané a pletené.
Nelepivé výztužné vložky se používají k vyztužení prsních částí pánských sak, límců a manžet pánských košil a halenek košilového typu, pro vyztužení menších částí oděvních výrobků (lišt, patek, kapes, náramenic, krajů, atd.). Mezi netkané vložky řadíme i oděvní plsti, které se používají k vyztužování límců pánských sak. Další nelepivé vložky: žíněnka, vlasová vložka, novolin, ronolin, atd. Mohou být tkané i netkané o různých gramážích.
Lepivé výztužné vložky jsou na jedné nebo na obou stranách opatřeny nánosem termolepivého pojiva. Fixují se pomocí lisů (v průmyslu, malovýrobě), nažehlením (zakázka, domácí šití). Pojidla jsou polyamidová (velmi dobrá přilnavost, méně odolná vůči vodě – vhodná pro chemicky čištěné oděvy, nebo pro oděvy prané do 40°C) nebo polyetylénová (horší přilnavost, odolná vůči působení vody – pro výrobky, které se často perou). Nános pojiva může být bodový nebo ve formě posypu. Důležité je, kolik pojiva, jak hustě a rovnoměrně je na textilii naneseno. Tyto parametry mají vliv na kvalitu vložky. Velké množství pojiva může znehodnotit vrchový materiál, jeho menší hustota zase může způsobit „bubliny“, místa na vrchovém materiálu, ke kterým se vložka nepřilepí.
Jako nosné textilie (ty, na které je pojivo nanášeno) se používají tkaniny, pleteniny i netkané textilie. Tkané jsou většinou bavlněné, nebo směsi ba s viskózou nebo PES. Využívají se zejména pro hotovení dámských a pánských sak a plášťů. Jako pletené nosné textilie se volí PES osnovní pleteniny s vkládaným útkem z PAD, PES nebo VIS. Ty mají široké využití skrze veškerý sortiment oděvů. Netkané vložky se využívají u dámských oděvů, dětských oděvů, pánského neformálního oblečení, pro vyztužování drobných dílů (lišty, kapsy, rozparky, atd.).
Prádlové lepivé výztužné vložky jsou tkané i netkané (ronofix, ronotherm, vliselin, atd.). Tkané prádlové lepivé výztužné vložky bývají tužší než oděvní.
Podšívkové materiály
Slouží k zakrytí vnitřního vypracování oděvu, zpevňuje oděv proti vytažení (kolena, lokty, sed) a usnadňuje oblékání oděvu. Může také chránit pokožku před hrubšími materiály, které nemusí být příjemné, když se nosí jen tak na tělo. Podšívkujeme saka, pláště, sukně, vesty, bundy, šaty, částečně i kalhoty. Oděvy se mohou podšívkovat celé nebo jen částečně (např. jen rukávy; horní polovina pláště, takový plášť je pak polopodšitý). Polopodšité sako má podšité jen PD a rukávy, ostatní nezakryté švy se pak podšívkou jen olemují.
Podšívka by měla být hladká, klouzavá, lehká, ale pevná, odolná vůči oděru a posunu nití ve švu. Pro podšití šatů použijeme podšívku nižší gramáže, pro plášť podšívku vyšší gramáže. Svými vlastnostmi by měla odpovídat vlastnostem vrchního materiálu (zejména vzhledem k údržbě, srážlivosti, atd.).
Nejpříjemnější jsou podšívky z viskózy, které netvoří elektrostatický náboj, mají dobrou savost, jsou prodyšné. Jejich velkou nevýhodou je ale jejich srážlivost a vyšší mačkavost. Podšívky mohou být zhotovené i jako pleteniny. Dále mohou být z acetátu (velká třepivost krajů, citlivost na vyšší teploty, posun nití ve švu), polyesterové (vhodné do pracích oděvů, vysoká odolnost vůči oděru, nemačkavé, snadná údržba), z přírodního hedvábí (vhodné do oděvů, které se nechávají čistit, příjemné na těle, pevné, lesklé).
Podšívku většinou volíme v barvě vrchového materiálu. Ale zejména u dámských oděvů může mít podšívka i ozdobnou funkci, a tudíž můžeme zvolit podšívku se vzorem nebo odlišné barvy než má vrchový materiál.
Do pánských oděvů volíme podšívky o vyšší gramáži než do oděvů dámských. Trupové podšívky (k podšití PD a ZD) volíme většinou v barvě vrchového materiálu. U většiny oděvů je použijeme i pro podšití rukávů. Pouze pro pánské oblekové vesty a rukávy pánských sak volíme tzv. rukávovou podšívku. Je to bílá podšívka s úzkými proužky tmavé barvy. Světlá barva podšívky se při běžném nošení, kdy se člověk potí, nezapustí do košile, na kterou sako oblékáme.
Výše zmíněné věci jsou obecná pravidla, kterými se nemusíme řídit vždy. Vše se odvíjí od typu oděvu a použitého vrchového materiálu. Bavlněné šaty můžeme klidně vypodšívkovat bavlněnou látkou o nižší gramáži, nebo zimní kabát např. flanelem nebo umělou kožešinou, apod.
Kapsové materiály
Jako kapsoviny označujeme všechny materiály, které se používají na kapsové váčky. Materiály by měly být pevné, odolné oděru, odolné vůči posuvu nití ve švu, ale zároveň měkké (nebo nižší gramáže, tenčí), aby se neproznačovaly na lícovou stranu oděvu. Kapsovina by měla svými vlastnostmi a požadavky na údržbu (teplota žehlení, praní) odpovídat vrchovému materiálu, ze kterého je oděv zhotoven.
Kapsoviny mohou být ze syntetických nebo přírodních vláken. Mohou to být tkaniny i pleteniny. Vyrábějí se v odstínech šedé, béžové, černé, smetanové a bílé. Jako kapsoviny můžeme využít i zbytky podšívky (např. při hotovení pláště), bavlněné látky (molino, voál, popelín, flanel, atd.). Vše se odvíjí od typu oděvu a materiálu, ze kterého je zhotoven. Např. u šatů z teplákoviny, můžeme pro kapsové váčky zvolit vrchový materiál nebo lehčí bavlněný úplet.
