PAN, POP, PUR, PVC, PVA
Mezi další syntetická vlákna patří polyakrylonitrilová, polypropylenová, polyuretanová, polyvinylchloridová a polyvinylalkoholová. Všechna tato vlákna opět získáváme ze surovin jako je např. ropa, ze kterých se vyrábí syntetické polymery.
Polyakrylonitrilová vlákna
Akrylonitril, jenž je výchozí surovinou pro polymeraci, se zvlákňuje za sucha nebo za mokra, a vzniká polyakrylonitril.
Protože mají vlákna velmi dobrou tepelně izolační schopnost a příjemný omak, využívají se pro výrobu pletacích a háčkovacích přízí. Jejich nevýhodou je sklon ke žmolkování, který se u přízí minimalizuje pomocí anti-pillingové úpravy. Další vlastností je sklon ke vzniku elektrostatického náboje, kterým se vyznačují všechna syntetická vlákna.
Polyakrylonitrilová vlákna nejsou odolná vůči vysokým teplotám (nad 120°C už se ničí, měknou při teplotě 190°C – 220°C). Vlákna snadno hoří, vydávají zápach po hořkých mandlích a po dohoření zůstává tvrdá černá kulička. Polyakrylonitril je odolný vůči kyselinám a běžným organickým rozpouštědlům, v koncentrovaných zásadách se rozkládá.
Výrobky lze prát maximálně na 40°C a raději je nežehlíme. Pokud bychom je žehlili, je dobré použít prostěrku a žehlit maximálně na teplotu 110°C.
S akrylem se můžeme často setkat ve formě střiže, která se směsuje např. s vlněnými vlákny. Vyrábí se z nich pletené svrchní ošacení, spodní prádlo, pletené kožešiny, koberce, záclony, dekorační a potahové materiály.
Polypropylenová vlákna
Základní surovinou je vedlejší produkt, který vzniká při zpracování ropy. Polymer, jehož výchozí složkou je polypropylen, se zvlákňuje z taveniny.
Polypropylen je velmi odolný vůči oděru, má nízkou tvarovou stálost, mačká se a špatně se zotavuje, není navlhavý, ale mají velkou vzlínavost, a proto se využívají např. při výrobě textilií pro sportovní oděvy značky MOIRA (odvedou pot z těla na vnější stranu materiálu – blíže tělu je POP vrstva a na vnější straně je materiál, který vlhkost absorbuje). Vlákna jsou termoplastická (měknou při teplotě 140°C, tají při 165°C – 175°C). Materiál z polypropylenu můžeme žehlit pouze při nižší teplotě než 100°C přes prostěrku. Vlákna hoří pomalu a vydávají zápach po vosku. Jsou vysoce odolná vůči chemikáliím, poškozují je jen HNO3 a horké koncentrované alkálie.
Vlákna se často vyrábějí ve firmě střiže a směsují se s jinými vlákny. Jsou součástí pracovních oděvů, bytových textilií, dekoračních látek, koberců, rybářské sítě, izolační materiály, atd.
Polyuretanová vlákna
Vlákna se vyrábějí polykondenzací diisokyanátů s glykoly. Polyuretan se skládá z tvrdých a měkkých segmentů, díky kterým má značnou elasticitu. Řadíme je mezi elastomery, což jsou materiály, které jsou schopné se za normálních podmínek protáhnout minimálně na dvojnásobek své délky a následně jsou schopny navrátit se do původního stavu.
Díky velké pružnosti je lze při zatížení natáhnout až na sedminásobek jejich délky, při čemž se pak dokáží vrátit zpět do původního stavu. Vlákna jsou pevná a lehká, odolávají působení potu i slané vody. Mají nízkou stálost na světle a nejsou odolná vůči povětrnostním vlivům, velmi dobře hoří, po dohoření zůstává tvrdá černá kulička.
Nejčastěji se s nimi setkáme ve formě hedvábí a v kombinaci s jinými vlákny. Používají se při výrobě tkanin i pletenin. Množství elastanového vlákna ovlivní vlastnosti textilie (při 2% se zlepšuje komfort pro nositele, oděv lépe padne a zachovává si tvar; pro svrchní ošacení se používá 5 – 10% elastanu; u sportovních oděvů nebo u plavek, u kterých požadujeme velkou pružnost a velmi dobré padnutí na těle, může být použito 15 – 30% elastanových vláken). Obchodní názvy jsou Lycra, Spandex nebo Elastan.
Polyvinylchloridová vlákna
Základní surovinou je polyvinylchlorid, který se rozpustí v acetonu a zvlákňuje se za sucha nebo za mokra.
Vlákna mají nízkou tepelnou odolnost (měknou už při 70°C, tají při 160°C – 185°C), jsou nehořlavá, chemicky stálá, nabíjí se kladným elektrostatickým nábojem, a proto se využívají pro výrobu antirevmatického prádla. Dále také pro pracovní oděvy (odolnost vůči kyselinám a zásadám, nehořlavost) nebo bytové textilie.
Polyvinylalkoholová vlákna
Vyrábějí se z polyvinylalkoholu, zvlákňují se za mokra nebo za sucha. Vlákna jsou rozpustná ve vodě. Této vlastnosti se využívá např. při výrobě leptaných krajek. Pokud nechceme, aby se vlákna ve vodě rozpouštěla, musíme je chemicky upravit acetylací (= působení HCHO a H2SO4 při teplotě 70°C).
Vlákna mají vysokou odolnost vůči oděru, dobrou odolnost vůči slunečnímu záření, jsou chemicky stálá, ale snadno hoří. Jsou pružná, ale špatně se zotavují. Při použití gelového zvlákňování lze u vláken docílit vyšší pevnosti a odolnosti vůči vysokým teplotám. Vlákna krátkodobě snesou teplotu 180°C, jinak max. do 110°C. Vlhkým teplem se poškozují už při 105°C. Měknou při 220°C – 230°C, tají při 230°C – 235°C.
Vlákna se používají pro oděvní účely, bytové nebo technické textilie.
Mikrovlákno
Pojmem mikrovlákno označujeme vlákno s délkovou hmotností 1dtex a méně. Může být z PES, PAD, PAN, POP hedvábí nebo viskózové stříže. Cílem mikrovláken je ještě více se přiblížit vláknům přírodním a zlepšit vlastnosti vláken chemických.
Textilie z mikrovláken mají velmi jemný omak, matný hedvábný lesk, jsou splývavější a příjemnější na těle. Velmi často se využívají pro výrobu materiálů, které jsou odolné vůči vodě a větru, ale zároveň si zachovávají prodyšnost (póry mezi vlákny v tkanině propustí páru, ale už ne kapky vody). Textilie mají vyšší navlhavost (pojmou vlhkost až o sedminásobku své váhy) a velmi rychle schnou.
Používají se na svrchní oděvy, membrány do nepromokavých oděvů, bytové textilie, semiše, sportovních oděvů, společenské oděvy, syntetické usně, filtry, apod.
Nanovlákno
Je ještě jemnější než mikrovlákno. Nejčastěji se zvlákňuje elektrostaticky. Výchozí surovinou mohou být syntetické i přírodní polymery. (Zajímavost: v souvislosti s výrobou nanovláken Technická univerzita v Liberci vyvinula přístroj Nanospider.)
Nanovlákna nemají příliš dobré mechanické vlastnosti, a proto se nanáší na podkladový materiál (většinou POP). Nanovlákenné materiály mají velmi malé póry (otvory) mezi vlákny, kterými již neprojdou některé bakterie nebo viry, a proto se tyto materiály využívají ve zdravotnictví (roušky, biomedicína), funkční textilie, filtry, ložní prádlo, apod.
