První šicí projekt: polštářek
Co se dnes naučíte
Při šití povlaku byste se měli naučit, jak si připravit látku po osnově tak, aby se ušitý povlak nekroutil. S tím souvisí i polohování střihu (viz článek: https://www.lartiste.cz/nez-do-toho-strihnem/). Také byste si tu měli procvičit rovné šití, rohy a jejich zpracování (viz článek: https://www.lartiste.cz/zasevek-zahyb-roh-a-oblouk/).
Původně jsem chtěla hned pokračovat dámskou sukní, ale pak jsem si řekla, že je ještě spousta věcí, které zbývá říct a dostat do praxe. Jako každý, kdo šije, mám v sobě touhu jít hned na ostro na věc – v našem případě by to byla dámská sukně, které jsme se věnovali v konstrukcích střihu. Ale pak jsem si uvědomila, že pro ty, kteří ještě nemají se šitím tolik zkušeností, bude dobré začít pěkně od začátku.
Polštářek
Návrh i velikost povlaku na polštář nechám na vás. Já sama za sebe budu šít přibližně velikost 40×40 cm. Povlak nebude mít žádné zapínání (aby to bylo opravdu, co nejjednodušší), takže se jen kraje přeloží přes sebe a ušijí se uzávěrky. Vznikne tedy otvor, kterým se bude polštář vsouvat dovnitř.
Nechám na vás, zda si budete chtít povlak ozdobit nějakou aplikací nebo třeba malbou. Stejně tak si můžete klidně zkusit všít zip nebo vytvořit zapínání na dírku a knoflík či patenty.
Pokud jste šicí začátečníci, zvolte pro výrobu povlaku pevnější materiál, který nemá tendence se vytahovat, není pružný ani extrémně splývavý – nejlépe tedy bavlněné nebo lněné plátno, gabardén, kepr, denim, apod.
PS: omlouvám se za kvalitu povlaku, ale už se pár týdnů na ostro používá, takže materiál začíná pracovat a je mírně vytahaný. Ale pro představu by to mělo stačit. 🙂
Příprava střihu
Střih na můj polštář budou vlastně dva čtverce o velikosti 40×40 cm (jeden celý – PD, ZD – rozdělím na polovinu a připojím je k PD), ke kterým přidám 4 cm na překlad, který bude široký 2 cm. Švové záložky si přikreslím až na materiál. U bočních stran povlaku bude švová záložka 1 cm, u překladu záložku dvakrát podehnu, takže přidám na každou stranu ještě 4 cm. PD díl leží ve směru osnovy.
Na obrázku níže je střih, který můžeme vystřihnout z jedné vrstvy materiálu. Pokud budeme stříhat ze dvojité vrstvy, stačí jen polovina střihu, viz odstavec polohování střihu.
Jak si srovnat materiál po osnově?
Většinou je to jednoduché a stačí jen složit materiál pevnými kraji na sebe. Co když ale nechci materiál přehýbat přesně na polovinu? Pak přichází na řadu krejčovská míra, kterou si po celé délce materiálu měříme šířku od pevného kraje k přehybu. Tato šíře musí být všude stejná.
Co ale dělat, když materiál nemá pevný kraj nebo je pevný kraj křivý?
S tím se setkáme zejména u úpletů. Tam je pak potřeba sledovat směr sloupků a eventuelně si jednu řadu sloupků prostehovat. Tato řada pak bude naše rovina (osnova), podle které se budeme orientovat. U tkanin to můžeme udělat tak, že si z tkaniny povytáhneme osnovní nit. Tím pak vidíme, kudy osnova vede. To samé můžeme udělat i s útkovou nití. Pokud osnova nebo útek tkaniny ubíhá šikmým směrem, můžeme daný kus materiálu chytit v protilehlých rozích a diagonálně ho jemně potáhnout. Tím by se měla osnova i útek srovnat na sebe kolmo. Dobré je mít u toho někoho druhého k ruce. Tuto metodu používali už i naše babičky například při skládání prostěradla, aby se vyrovnalo a strany na sebe byly kolmé, a daly se tak složit do pěkného obdélníku.
A jak si ověříme, že jsme materiál dobře srovnali?
Pokud ho chytneme např. za složené a sešpendlené pevné kraje a vyvěsíme ve vzduchu a materiál se nikde nekroutí, nestáčí v přehybu ani neboulí, odvedli jsme dobrou práci. Pokud se naopak v přehybu stáčí, tvoří někde šikmé boule, apod. musíme začít znovu, protože takhle srovnaný materiál by zapříčinil to, že by se nám na oděvu stáčely švy.
Taky mám dobrou zkušenost s tím, když se člověk naučí látce tzv. naslouchat. Respektuje její pohyblivost a nenutí ji do jiné polohy, než se tvaruje. Až získáte nějaké zkušenosti, zjistíte, že látka sama vám řekne, jak ji správně složit tak, aby osnova i útek byly na sebe kolmé.
A co rozhodně nedělat?
Nerovnat materiál podle toho, jak vám ho ustřihnou v obchodě. Tím pak docílíte jedině toho, že se materiál bude kroutit a ušitý výrobek pak také. V obchodě jsou látky málokdy složené přesně po osnově, mimoto se na rolích materiál různě vytahuje a kroutí. Právě proto nikdy nestříháme z materiálu, který nám v obchodě zrovna ustřihli. Vždy je potřeba ho před stříháním minimálně vyžehlit, a pokud můžeme i vyprat. A až teprve potom ho můžeme srovnat po osnově podle postupů zmíněných výše. Nakonec i můžeme zjistit (a už se mi to stalo několikrát), že z 1,5 m látky (na kalhoty), který ustřihli v obchodě, zbude jen 1,3 m (takže na dané kalhoty málo), protože materiál není střižený kolmo k osnově. Z tohoto důvodu si taky raději kupuji vždy minimálně o 20 cm navíc, abych pak měla manipulační prostor pro srovnání látky a hlavně proto, aby mi pak materiál nechyběl.
Nerovnat materiál podle vzoru, pokud je vzor natištěný křivě. Už jsem se, bohužel, setkala i s látkami, které byly označeny první jakostí, ale kvalita tomu vůbec neodpovídala – například tím, že vzor, který měl být vodorovný (zároveň s útkem), vedl mírně šikmo od jednoho pevného kraje ke druhému. Takový materiál si nikdy raději nekupujte anebo si aspoň nenechávejte látku ustřihnout podle vzoru. Prostě se smiřte s tím, že vzor půjde šikmo, ale za to se vám aspoň nebudou kroutit švy na hotovém výrobku.
Polohování střihu
Na obrázku níže je vidět, jak můžeme položit střih povlaku na dvojitý materiál. Pevné kraje leží na sobě, přehyb látky kopíruje linii útku. Přidáme švové záložky po stranách 1 cm a u překladu 4 cm.
Technologický postup
1. Přišpendlit střih na materiál, zakreslit linie střihu krejčovskou křídou a přidat švové záložky.
2. Prošpendlit materiál ve švových záložkách, odšpendlit střih a povlak vystřihnout po vnější linii švových záložek.
3. Proznačit obrys střihu, linie přehybů a překladu kličkovacím (značkovacím) stehem.
4. Rozstřihnout a zažehlit kličky.
5. Začistit překlady dvojitým obrubovacím švem:
– dvakrát podehnout švovou záložku překladu a zažehlit.
– prošít švovou záložku v kraji rovným stehem.
6. Složit překlady tak, aby se vzájemně překrývaly (překlad leží cca v polovině zadní strany povlaku) a vytvořit uzávěrky (tzn. prošít z LS najednou oba překlady rovným stehem – začínáme u nesešitých bočních krajů, pokračujeme po linii přesdšití švové záložky překladu v délce 5 cm, otočíme na jehle, šijeme kolmo přes šíři překladu, otočíme na jehle a vrátíme se zpět k bočnímu kraji). Viz obrázek.
7. Obrátit povlak do rubu a sešít boční švy rovným stehem. (Aby byly rohy hezké, je potřeba šít kolmo na přehnutý horní a dolní okraj povlaku.)
8. Začistit švové záložky bočních švů klikatým stehem (šijeme v kraji).
9. Vymnout švy a rohy (zn. mneme materiál v místě švu mezi prsty), vypíchnout rožky (špičku zavřených nůžek vsuneme do rohu a mírně nůžkami roh vytvarujeme – dáváme pozor, abychom si neprotrhli materiál).
10. Otočit povlak otvorem na zadní straně do líce a vyžehlit.
A je to!
Pro dnešek máme hotovo. Doufám, že jste vše pochopili. Vím, že zejména pro toho, kdo se šitím teprve začíná, to není jednoduché – zorientovat se v postupu a obrázcích. Právě proto jsem se rozhodla nejprve pro obyčejný povlak na polštář, než abych se hned vrhla do šití sukně.
Ale pro ty zkušenější je to jistě brnkačka, takže věřím, že tací si úkol ztížili např. o ručně vyšívané knoflíkové dírky nebo nějakou aplikaci či výšivku. Anebo se naopak pustili do žabičkování a ozvláštnili svůj povlak třeba netradičním tvarem, podle kterého si pak ušili obal na výplň a zhotovili si i vlastní polštář.
Doufám, že se vám práce povedla. Určitě se nezapomeňte se vší pokorou pochválit a já už se těším na viděnou u dalšího šicího dílka. 🙂
