Rady a tipy I
Dnes se to bude týkat toho, jak si různé materiály připravit před položením střihu a jaké možnosti máme pro přenesení obrysu střihu na materiál.
Nejběžnější (klasický) postup přípravy materiálu
U většiny látek můžeme po vyžehlení (/vysrážení/vyprání) materiál srovnat po osnově tak, že si látku složíme lícem na líc, pevnými kraji na sebe, prošpendlíme v kraji a nakonec položíme díly. Zde je látka složená přesně na polovinu.
Další možností je, neskládat látku přesně napůl, ale vytvořit dva přehyby (o šířce střihových dílů + švových záložek). Pevné kraje pak budou ležet vedle sebe, ale není pravidlem, že se vždy musí vzájemně dotýkat. Postup je pak následující: vytvoříme přehyb a od jeho hrany směrem k pevnému kraji krejčovským metrem měříme vzdálenost, která odpovídá součtu nejširší části střihového dílu + švových záložek + šíře pevného kraje. Tato vzdálenost musí být stejná po celé délce materiálu. Samozřejmostí je, že si hlídáme, kudy vede osnovní nit, a to, aby se látka v přehybu nestáčela. Nestačí totiž spoléhat jen na stejnou míru metru. Jak srovnat materiál po osnově se dozvíte zde: https://www.lartiste.cz/prvni-sici-projekt-polstarek/.
Každopádně si vždycky musíme dávat pozor, aby pevný kraj látky a otvory, které na látce vzniknou při jejím tkaní/pletení, ležely mimo střihové díly, a pokud možno i mimo švové záložky (šv. záložek se to týká v případě, že oděv zkoušíme na postavě a budeme muset např. díly zvětšit).
Jak určit líc
Otvory u pevného kraje procházejí hladce lícní stranou a na rubu zanechávají drobné výstupky (ovšem neplatí to na 100%). Na rubové straně jsou více znatelná zesílená vlákna nebo jiné nerovnosti. Lícová strana je na pohled hezčí, na omak jemnější. U úpletů se jako líc bere strana, na které jsou vidět sloupky (obloučky jsou na rubu, výjimku tvoří oboulícní a obourubní úplety, u kterých je vzhled obou stran stejný).
Toto jsou jen pomůcky, pokud si nevíme rady. Ale jako autoři oděvu si můžeme určit za lícovou stranu tu, která se nám líbí více.
Co dělat když ...
Je pevný kraj křivý
Úplety: pokud se pevný kraj vlní nebo není z výroby jeho okraj rovný nebo se látka stáčí, budeme si muset pomoci tím, že se podíváme, kudy vedou sloupky úpletu (vypadají jako takové šipky). Vazbě pletenin se budeme určitě věnovat v sekci textilních materiálů, ale než k tomu dojdeme, tak abyste pochopily, co tím myslím, vybavte si líc pleteného svetru (na rubu jsou většinou takové obloučky a na líci právě vznikají takové šipečky). A přesně jeden ten sloupek si můžeme označit křídou nebo prostehovat, a tím si vyznačit výchozí směr osnovní nitě. Podle této linie se budeme orientovat.
U úpletů je ještě důležité je při této fázi nijak nevytahovat, dát si pozor, aby se spodní vrstva nehrnula. Pokud je místy úplet vytažený (vznikají takové boule), můžeme taková místa vysrážet.
Tkaniny: tam je to o hodně jednodušší. Stačí, když si povytáhneme osnovní nit/nitě a budeme po nich látku řasit. Vazba se rozruší a uvidíme, kudy vede osnova. Osnovní nitě můžeme i úplně vytáhnout.
Je pevný kraj stažený/sražený
U tkanin i úpletů tento problém řeším stejně. Prostě jen nastřihnu přes šíři pevného kraje ve vzdálenostech po cca 10 cm po celé délce materiálu nebo jen tam, kde je pevný kraj stažený. Pevný kraj se uvolní a materiál se vyrovná.
Tato „vada“ materiálu se projevuje tak, že se materiál těsně vedle pevného kraje boulí a propadá, ale v ploše je materiál rovný. Prostě máte pocit, že se materiál jaksi nevejde do délky pevného kraje (jakoby ho pevný kraj mírně řasil).
Je materiál lehký (kluzký)
Znáte to asi taky. Leží před vámi na stole šifon nebo hedvábí a vy je ne a ne přimět k poslušnosti. Tento problém můžete řešit více variantami.
Můžete si materiál zatížit těžítky. Můžete si pevný kraj přiložit k hraně stolu a lehce přichytit lepící páskou nebo sponou. Můžete stříhat pouze v jedné vrstvě materiálu a díly pečlivě rovnat po osnově. Můžete si materiál podložit rovným papírem nebo pevnějším materiálem (např. kaliko) a místy nebo po okrajích ho k papíru/kaliku přišpendlit/přistehovat (nejlépe tam, kde nebudou ležet střihové díly, abyste si do materiálu zbytečně nepíchaly špendlíkem – to může totiž zanechat stopy). Materiály by měly hladce ležet na sobě. Pokud je materiál průhledný, můžete si střihové díly položit pod jednu vrstvu materiálu a osnovu si pečlivě rovnat dle linie na střihu.
Podle vašich zkušeností a vlastností materiálu zvolíte daný postup nebo je třeba zkombinujete. Každopádně by vám to mělo ulehčit práci s „neposlušnými“ látkami.
Je materiál silný
U přípravy silnějších materiálů je třeba si zejména při dvojité vrstvě dávat pozor na to, aby se spodní vrstva nikde neshrnula. Začátečníkům se to může stát např. u flauše (materiál na kabát) nebo silnějších úpletů, kde sice horní (pohledová vrstva materiálu) leží hladce a nikde se neboulí, ale spodní vrstva může být shrnutá. Je tedy dobré si to ještě před položením střihu na materiál zkontrolovat a podívat se i na spodní stranu sešpendleného materiálu. Tomuto lze také předejít stříhání materiálu pouze v jedné vrstvě.
Při kličkování silnějších materiálů je také dobré, dělat kličky stehu delší (obvyklá délka kliček je cca 1-1,5 cm).
Špendlení
Před zapíchnutím špendlíku (jehly – při stehování) do látky bychom měli vědět, zda tento úkon nezanechá na látce nějaké stopy. Jak se materiál bude chovat, si vyzkoušíme zapíchnutím špendlíku/jehly někde v kraji materiálu. Jsou také materiály (softshell, koženka, useň, některé druhy hedvábných materiálů, saténů, šifónů, atd.), do kterých špendlíky raději nepícháme ani je nestehujeme (anebo jen ve švových záložkách). Pro prozatimní spojení vrstev/dílů využijeme raději fixační svorky nebo vypratelné lepidlo na textil. Anebo se pokusíme mít doma při ruce špendlíky vhodné na hedvábné látky (velmi tenké).
Přenesení obrysu dílu
Přenést obrys střihových dílů na materiál lze také hned několika způsoby. Nejběžnější je přenést linie pomocí kličkovacího stehu nebo krejčovské křídy. Křída by měla mít vždy ostře zbroušenou hranu. Tuto kosmetickou úpravu uděláme pomocí ostří nůžek (přejedeme ostřím po hraně křídy). Křídu používáme zásadně jen bílou. A to z několika dobrých důvodů: barevné křídy nelze z některých materiálů vyprat (pokud použijete růžovou/modrou křídu na bílou látku proto, abyste tvar dílů dobře viděli, může se vám lehce stát, že všechna místa, na kterých jste kreslili, už zůstanou nenávratně růžová/modrá), podobné je to s křídou mýdlovou, fixy na textil, kopírovacím papírem a rádélkem (také na některých materiálech zanechávají stopy).
Pokud budete přeci jen chtít použít kopírovací papír s rádlem, fix nebo jinou křídou než bílou, vyzkoušejte nejprve na kousku látky, jestli na ní nezanechají trvalé stopy. Rádélko může některé materiály i poškodit (satén, šifon).
U jemných materiálů, citlivých na vpich jehly, je dobré díly položit na jednoduchou vrstvu materiálu a obrys prostehovat tenkou jehlou s jednoduchým návlekem (nejlépe jemnější nití) dlouhým předním stehem.
Stehování/kličkování
Bohužel ani u stehovky si člověk nemůže být jist. Některé materiály jsou háklivé na stehování/kličkování jako takové, ať už proto, že je poškodí vpich jehly, anebo pro hrubost stehovky. Na některých materiálech po zažehlení kliček mohou zůstat zažehlené obtisky kliček (většinou pomůže oděv vyprat). Také může vzniknout problém při párání stehování/kličkování, kdy vytahování stehů může materiál poškodit.
Jaké je správné řešení?
Ani jeden způsob proznačování obrysů není 100%. Vždy musíte brát v potaz vlastnosti materiálu a eventuelně vyzkoušet, jak bude reagovat na vpichy, stehování nebo třeba fix. Časem už pak budete umět odhadnout, která metoda bude právě pro ten daný materiál nejvhodnější.
