Tkaní

Dnes budeme pilní jako ti mravenečkové v pohádce o Krtečkovi a kalhotkách a řekneme si něco o tkaní.

Základy

Konečným výrobkem, který vznikne procesem tkaní je tkanina. Tu všichni dobře známe, např. v podobě utěrky na nádobí, kapesníku nebo bavlněného povlečení. Přiblížíme-li své oko ke tkanině, zjistíme, že se v ní setkávají dvě soustavy nití, které jsou na sebe kolmé.

Rovnoběžně s pevným krajem (s délkou) leží osnovní nitě. Kolmé k nim jsou nitě útkové, které běží přes šířku tkaniny.

Příprava nití

Před tkaním je potřeba nitě připravit tak, aby byly při procesu tkaní dobře zpracovatelné. Osnovní nitě se proto soukají, snovají, šlichtují a navádějí.
Při soukání se nit převíjí z potáčů (malých návinů) na křížové cívky, také se zvětší délka nitě (nitě z potáčů se na sebe navazují) a kontroluje se kvalita příze. U hedvábí, u kterého je návin velký, tato operace odpadá.
Při snování se nitě z cívek namotávají na snovací vál. Dle vzoru, který na tkanině má být, volíme mezi dvěma druhy snování: pásové (pro pestře tkané a pestře snované tkaniny) a válové (pro hladké, kombinované a pestře házené tkaniny).
Aby se zvýšila pevnost a odolnost osnovních nití, šlichtují se šlichtovacími prostředky. Šlichta tvoří ochrannou vrstvu na povrchu nitě a snižuje chlupatost nitě. Pokud jsou osnovní nitě dostatečně pevné a kvalitní, šlichtování se provádět nemusí. Po tkaní se musí šlichta z tkaniny vyvařit. Našlichtované osnovní nitě jsou naváděny na osnovní vál.
Z osnovního válu se pak nitě navádějí nebo navazují do ústrojí tkacího stroje.

Útkové nitě se připravují pouze převinutím na křížové cívky (pro bezčlunkové tkalcovské stavy) nebo na cívky vhodné pro člunek (tkací stroje s člunkem).

Vzorování tkanin

Sem vsunu malé vysvětlení o vzorování tkanin, kterého lze při tkaní docílit. U jednobarevných tkanin, tzv. uni, jsou nitě stejné barvy v osnově i útku. Kombinované tkaniny mají jinou barvu v útku a jinou v osnově (např. šanžán – tkanina hází odlesky v jiné barvě, než je základní barva tkaniny). Pestře snovaná tkanina má jen podélné pruhy (různobarevné nitě v osnově, jednobarevný útek), pestře házená má pruhy příčné (různobarevný útek a jednobarevná osnova) a pestře tkaná tvoří káro, čtverce, obdélníky nebo drobnější motivy (různobarevné nitě v osnově i útku).

Princip tkaní

Pro úplně základní představu o tkaní si pomůžeme ručním tkaním na rámu. Máme dřevěný rám o nějaké velikosti, jehož dvě strany jsou pobité hřebíky v určitých rozestupech. Do jednoho rohu rámu na stranu s hřebíky přivážeme naši osnovu, kterou pak postupně táhneme od hřebíku k hřebíku na protilehlé straně rámu. Takhle zaplníme celý rám a konec osnovní nitě uvážeme opět do dalšího rohu. Po té začneme tkát. Provlékáme útkovou nit mezi osnovní v určitých intervalech (např. jednou útkovou nit provlečeme pod osnovní nití, po té zase nad ní, a tak stále dokola). Tím vzniká provázání mezi nitěmi, tedy vazba.

Tkaní je tedy způsob, kdy mezi osnovní nitě vkládáme určitým způsobem a v určitých intervalech nitě útkové.

Tkaní na tkacím stroji se jen trochu liší od tkaní ručního. Ve zkratce to funguje asi takto: na osnovním válu jsou namotané osnovní nitě, které se dále provléknou očkem nitěnky a paprskem (urovnává směr nití). Nitěnky jsou uchyceny v rámu, tzv. brdu/listu, které se pohybuje nahoru a dolů. Listů je na tkalcovském stroji více, minimálně dva. Abych vám to lépe popsala, rozdělím osnovní nitě na sudé, které navléknu do nitěnek prvního brda, a na liché, které navléknu do brda druhého. Když jde první brdo nahoru, jde druhé dolů. Při tomto pohybu se mezi sudými a lichými osnovními nitěmi vytvoří mezera, tzv. prošlup. Tato mezera se nachází mezi paprskem a válcem, na který se navíjí právě vznikající tkanina. Prošlupem se pak prohodí člunek s útkovou nití. Nakonec paprsek nově prohozenou útkovou nit přitlačí k nově vznikající tkanině. Po tom se brda vymění, druhé brdo bude nahoře a první dole. A opět se prošlupem prohodí člunek s útkovou nití. A takto pořád dokola.

Tkací stroj

Výše jsme si vlastně popsali vznik tkaniny v plátnové vazbě na listovém tkacím stroji. Každá vazba/vzor si žádá trochu jiný počet listú nebo jiný typ tkacího stroje. Máme stroje žakárové, které dokáží utkat poměrně složité vzory (figurální, ornamenty, květinové, atd.). U těchto strojů je každá nitěnka zavěšena na samostatné šňůře a každá osnovní nit může být ovládána zvlášť (nejsou tedy v jednom společném brdu). Dále dělíme stroje na člunkové a bezčlunkové (útek je vetkáván např. pomocí trysek – tento způsob vynalezl český vynálezce v textilním oboru pan Vladimír Svatý v roce 1950), jednoprošlupné a víceprošlupné (více prošlupů vedle sebe), univerzální (pro většinu tkanin) a speciální (smyčkové tkaniny, plyš, koberce, stuhy).