Úvod do oděvní technologie
Kdybychom se chtěli stát odborníky v oděvní technologii, museli bychom znát spoustu pojmů. My ale šijeme pro radost, a proto se seznámíme jen s některými pro nás důležitými termíny. Jdeme na to!
Co je oděvní technologie?
Oděvní technologie je nauka o technických a výrobních procesech při zpracování oděvů. Snaží se vždy nalézt ten nejúčelnější postup výroby. Každý kousek oděvu počíná svůj život v rukou oděvního návrháře, který nakreslí skicu. Ta se pak přesouvá k technologovi, který skicu přemění v technický nákres, ze kterého už jsou dobře známé poměry mezi jednotlivými součástmi výrobku, atd. Technický nákres, stejně jako popis a technologický postup, je součástí technické dokumentace, která putuje spolu s výrobkem celým výrobním procesem. Technolog, konstruktér střihu i návrhář spolu musí vždy úzce spolupracovat, protože se všechny tyto oblasti při výrobě oděvu vzájemně ovlivňují.
Jdeme do výroby
Když se prototyp výrobku s technickou dokumentací dostane do výroby, projde tzv. výrobním procesem. Ten v sobě zahrnuje konstrukční (střih) a technologickou (dokumentace) přípravu, oddělovací (stříhání materiálu) a spojovací (šití) proces, tepelně tvarovací (žehlení) a dokončovací proces (např. našití knoflíků) a na závěr technickou kontrolu (hlídá se kvalita výrobku). Součástí výrobního procesu jsou také lidé (švadleny, krejčové, konstruktéři, technologové, atd.), kteří se řídí tzv. pracovními postupy, jež se skládají z pracovních operací. Na každou operaci mají pracovníci většinou jen pár vteřin.
Oděvní výroba se dále dělí na průmyslovou (velký počet kusů), řemeslnou (zakázka a individuální výroba), kusovou (prét-a-porter, haute couture) a sériovou (velkosériová 40 ks +, malosériová).
Co říci závěrem…
Proces textilní výroby je velmi obsáhlý a na výrobě jednoho kusu oděvu se podílí několik lidí.
V průmyslové výrobě se hledí zejména na kvantitu a kvalita ustupuje do pozadí. Ekonomii podniku se podřizuje vše ostatní. Proto se také výroba oděvů přesunula do rozvojových zemí. Daň, kterou si tento styl výroby vybírá, je ale vysoká, ať se to týká pracovních podmínek, mzdy nebo dopadu na životní prostředí. V několika zemích planety už jsou obří skládky s nepoužitým zbožím, které bylo vyrobeno jen proto, aby firma dosáhla požadovaného cíle.
A i proto píšu tenhle blog. Protože si myslím, že spousta z nás má zručné ruce a můžeme si ledacos sami ušít. A to nejen ve vyšší kvalitě, ale i s větší péčí a radostí při výrobě i následném nošení. Říká se, že šití patří mezi ty finančně náročné koníčky. Ale já si to nemyslím. Pokud si totiž ušiju např. lněnou košili sama, její finanční náklady se budou pohybovat okolo 500,- Kč za veškerý materiál i energie. Práci mi samozřejmě nikdo nezaplatí, ale o to tu nejde. Taková košile ušitá na míru, mi bude dobrou společnicí po několik dalších let a určitě ji po roce nevyhodím na skládku. Když tedy tu investici do materiálu rozložím do více let, vyplatí se mi to jistě víc, než nakupovat každou sezónu nové oblečení v obchodech, které se kvalitou materiálu nebo zpracování nikdy nevyrovnají košili ušité na míru člověkem, který ji vyrobí od srdce.
