Vlákna z přírodních polymerů
Vítají vás vlákna z přírodních polymerů: vlákna z regenerované celulózy, z derivátů celulózy a vlákna bílkovinná.
Vlákna z regenerované celulózy
Jak už víme, celulózu získáváme z buničiny (rozemletého bukového nebo smrkového dřeva), krátkých bavlněných vláken (linters) nebo z bavlněného odpadu. Celulóza je biopolymer, který se nachází zejména v rostlinách (primární buněčné stěně rostlin).
Vlákna viskózová
Viskózová vlákna se vyrábí z buničiny, na kterou působí NaOH (hydroxid sodný). Tak vzniká alkalicelulóza. Po předezrání se alkalicelulóza mísí s CS2 (sirouhlíkem) a vzniká tím xantogenát celulózy. Ten se rozpustí ve zředěném roztoku NaOH, z čehož vznikne přádný roztok, který po nějakou dobu zraje a následně se za mokra zvlákňuje.
Modalová viskózová vlákna řadíme mezi vlákna modifikovaná (upravuje se zvlákňovací roztok viskózy).
Vlastnosti viskózových vláken
Mají velmi malou pevnost, která se za mokra snižuje. Nízká je i odolnost vůči oděru, tvarová stálost, elastičnost a schopnost zotavení. Stálost na světle je nízká (delším působením slunečního světla vlákna ztrácejí pevnost). Vlákna mají vysokou navlhavost (dlouho trvá, než oděv uschne, protože pojme hodně vody). Nemají sklon k tvorbě elektrostatického náboje. Tepelná odolnost je nízká, rozkládají se při teplotě mezi 175°C – 205°C. Vlákna mohou vzplanout už při teplotě mezi 230°C – 270°C. Anorganické kyseliny vlákna rozkládají, vůči organickým jsou odolná. Vlákna mohou poškodit koncentrované zásady.
Prát je lze maximálně na 70°C a žehlit max. na 140°C.
Spalovací zkouška
Vlákna hoří rychle a jasným plamenem. Po dohoření zůstává šedobílý popel, který zapáchá po spáleném papíru.
Použití viskózových vláken
Pro výrobu podšívek (pozor na srážlivost materiálu!), dámských oděvů, letních šatů, úpletů, netkané výztužné, výplňkové a oteplovací rouna. Směsují se s přírodními i syntetickými materiály.
Materiály
Viskóza – na omak měkká, jemná, poddajná, chladivá, lehká. Dobře saje pot, pomaleji schne. Vysoká mačkavost, nízká pevnost ve švech i materiálu samotného, za mokra se může materiál vytáhnout. Pokud se vlákna směsují, zlepšují se vlastnosti jako mačkavost, pevnost, apod. Vlákno je biodegradabilní, ale při výrobě vzniká spousta odpadních látek. EcoVero je viskóza, která je svým výrobním postupem velmi šetrná k přírodnímu prostředí. Svými vlastnostmi se od klasické viskózy příliš neliší.
Modal – vysoká pevnost (i za mokra), menší mačkavost, dobrá tvarová stálost, materiál je na omak jemný, hebký a měkký. Oproti viskóze má lepší užitné vlastnosti. S modalem se setkáme zejména ve formě úpletů.
Lyocell – známí pod obchodním názvem Tencel, celulóza se získává z blahovičníku (Eucalyptus), velmi pevný, hladký, jemný a chladivý omak. Méně se mačká, a oproti viskóze je to trvanlivější materiál. Použití na lehké svrchní ošacení, šaty, halenky, kalhoty, apod.
Bambusová viskóza – od klasické viskózy se liší pouze výchozím výrobním materiálem, kterým je bambus.
Vlákna měďnatá
Vznikají podobně jako vlákna viskózová, ale celulóza se rozpouští v roztoku hydroxidu měďnatého. Výchozí surovinou je linters nebo vysoce zušlechtěná buničina. Vlákna se vlastnostmi podobají vláknům viskózovým. Lépe se barví. Mají velmi dobrou savost, jsou lesklá a hebká. Používají se na podšívky, letní dámské oděvy, spodní prádlo, apod.
Cupro – je biodegradabilní, hypoalergenní materiál s antistatickými vlastnostmi. Prolínají se v něm vlastnosti jak přírodních, tak syntetických materiálů. Má jemný, chladivý a měkký omak, jemný lesk a můžeme ho použít jako vrchový nebo podšívkový materiál.
Vlákna z derivátů celulózy
Vlákna acetátová
Výchozí surovinou je linters nebo vysoce zušlechtěná buničina. Vlákna jsou vytvořena z acetátu celulózy (esteru kyseliny octové a celulózy). Zvlákňují se za sucha. Vyrábějí se dva typy vláken: diacetátová (=acetátová) a triacetátová.
Textilie mají příjemný omak, jsou lesklé a splývavé. Vlákna jsou termoplastická, takže je lze žehlit max. na 100°C (při teplotě 205°C – 235°C měknou, tají při 255°C – 260°C). Mají malou navlhavost a velký sklon ke vzniku elektrostatického náboje. Koncentrované kyseliny, zásady a některá organická rozpouštědla vlákna poškozují a rozpouštějí.
Triacetátová vlákna mají vyšší tepelnou odolnost (měknou při teplotě 220°C – 250°C), žehlit se mohou max. na 140°C. Odolnost vůči chemikáliím je také vyšší než u acetátových vláken.
Spalovací zkouška
Hoří pomalu, vlákna se taví a na jejich konci se tvoří černé kuličky. Při hoření cítíme ostrý kyselý zápach (podobný octu).
Použití
Setkáme se s nimi u podšívek (acetátové podšívky nemají velkou pevnost ve švu a vytvářejí elektrostatický náboj, podobně jako PES podšívky), ve směsi s jinými syntetickými vlákny, u dámského ošacení.
Vlákna bílkovinná
Jak už název napovídá, bílkovinná vlákna se vyrábí z živočišných nebo rostlinných bílkovin (mléko – kaseinová vlákna; kopyta, srsti a kožešnické odpady – keratinová vlákna; dále kolagenová a fibroinová vlákna;, arašídy – arašídová vlákna; sója – sójová vlákna). Mají omak podobný vlně, dobrou tepelně-izolační schopnost, malou tažnost a pevnost. Směsují se s vlnou.
A už teď se na nás začínají těšit vlákna syntetická, neboli PES, PAN, PAD, POP, PUR, PVC, PVA a mikrovlákna. Tak napočtenou příště. 🙂
