Zapínadla, dírky a ozdobné prvky
Co by byl oděv bez knoflíku a dírky nebo zdrhovadla (zip) či řasení a volánu? Kdyby totiž jich nebylo, neměli by módní návrháři mnoho práce. Naštěstí je ozdobných prvků spousta a my jako návrháři můžeme popustit uzdu své fantazie.
Knoflík
Kromě svého praktického účelu může oděv také zdobit. Knoflíky se vyrábějí z plastu, kovu, dřeva, skla, kokosu, keramiky, rohoviny, perletě nebo se kovový kroužek omotá nití (tzv. nitěné knoflíky). Dále se mohou dělit podle typu na dvoudírkové, čtyřdírkové, s očkem, nitěné, stiskací, riflové, manžetové, dvojité cíchové, atd.
Knoflík přišíváme dvojitým návlekem knoflíkové nitě, která svou barvou odpovídá odstínu knoflíku. Uzlík nitě i konečné zapošití je pod knoflíkem. Vpichy i výpichy by měly být ve stejném místě. Jejich rozteč by měla být dostatečná, aby nedošlo k vytržení knoflíku. Stehy necháváme mírně uvolněné, aby se pod knoflíkem mohly omotat nití, vznikne tzv. krček. Knoflík tedy neleží těsně na látce. Výška krčku se odvíjí od tloušťky materiálu. U knoflíku s očkem se nit neobtáčí, protože krček je nahrazen očkem, to samé platí i pro knoflík, který je pouze dekorační. Knoflík by se po přišití neměl nijak klimbat ani viset.
Knoflíkové dírky jsou většinou vodorovně, jen u košilové légy jsou dírky ve svislé poloze. Krček nebo očko by měly dobře zapadnout do očka dírky.
Knoflík také můžeme potáhnout látkou. Vystřihneme si kolečko o dvakrát větším průměru, než je průměr knoflíku. Obvod kolečka prošijeme předním stehem. Vložíme knoflík dovnitř a stáhneme nit. Materiál se tak obalí kolem knoflíku. Přebytečnou látku můžeme odstřihnout. Knoflík přišíváme za stažený okraj, který tak tímto i začistíme. V dnešní době lze zakoupit lis nebo sadu na potažení knoflíků.
U plášťů se našívá tzv. protiknoflík, který zabraňuje vytržení materiálu.
Samozřejmě jsou to základní pravidla, jak přišít knoflík. Můžeme a nemusíme se jimi řídit. Pokud to bude designérský záměr, může být nit klidně kontrastní barvy, nebo se knoflíky stejného druhu mohou postupně zmenšovat, nebo mohou být vyskládány ve valérech jedné barvy. Prostě pravidla jsou fajn, ale občas neuškodí je porušit. 😀
Knoflíkové dírky
Ke knoflíku se stejně jako Měsíc k Zemi váže knoflíková dírka. Dírku můžeme zhotovit buď ručně, nebo na stroji. Velikost dírky závisí na průměru knoflíku, ke kterému se připočítají 2 – 3 mm. Knoflík pak většinou leží v očku nebo kraji dírky a měl by být od neprošitého kraje vzdálený 0,5 cm. U prošitých krajů se dotýká prošití.
Dírky mohou mít pouze ozdobný účel (neprostřižené) nebo slouží k zapínání oděvu (prostřižené). Rozlišujeme tyto typy ručních dírek: ozdobné (vyšívají se dírkovým hedvábím stonkovým nebo řetízkovým stehem), lesklé (mají očko, vyšívají se smyčkovým stehem hedvábnou nití na sukně, kalhoty, saka a tenčí třepivé materiály), tažené (mají očko, hotoví se stejně jako lesklé, ale šije se silnější nití, vhodné pro pánská saka, pláště a méně třepivé materiály), šatové (bez očka, obyčejnou nití, na šaty a prádlo), prádlové (bez očka, s uzávěrkami na obou stranách, používá se na ložní prádlo), okrouhlé (slouží jako otvor pro šněrování, provlečení šňůry, apod.).
Strojové dírky se zhotovují na speciálních dírkových strojích, ale v dnešní době už je i spousta domácích strojů vybavena funkcí vyšití dírky. V návodu stroje také většinou najdete pro jaké materiály a typ oděvu je daná dírka vhodná. Na většině oděvů se setkáme s dírkou rovnou se dvěma uzávěrkami. Strojové dírky mohou být s očkem nebo bez, s/bez uzávěrky, rovné nebo kulaté.
Dalším typem jsou dírky výpustkové. Dají se zhotovit jak ručně, tak na stroji. Okraje dírky jsou zhotovené z vrchového materiálu. Na materiál si poznačíme umístění a velikost dírky. Lícem na líc přiložíme k vrchnímu materiálu podsádku (kosmo střižený obdélníček) a předšijeme tvar dírky. Následně se materiál i podsádka prostřihnou středem (přesně v místě naznačení dírky), nedostřihne se ale úplně ke kraji. Místo toho materiály prostřihneme šikmo do rohů (vzniknou tak malé trojúhelníčky). Podsádka se pak obrátí do rubu, zastehuje se a zažehlí výpustky. Okraj podsádky se pak na rubu přichytí k výztužné vložce nebo se dírka začistí z rubu další podsádkou. S touto dírkou se můžeme setkat většinou u dámských nebo pánských sak, plášťů, apod.
Na následujících příkladech jsem, z důvodu dobré viditelnosti na fotografiích, použila pro ukázku kontrastní nitě a dírku jsem vyšívala dvakrát dokola, aby byl dobře patrný řetízek smyčkového stehu, který se tvoří v otvoru dírky. Normálně se knoflíková dírka vyšívá pouze jednou a odstín i síla nitě se odvíjí od vlastností materiálu.
Zip neboli zdrhovadlo
Zipy patří mezi často využívaný typ zapínadel. Prodávají se v různých barvách i délkách. Zoubky jsou vyrobené z kovu nebo plastu. Od toho se také odvíjí typ zdrhovadla – kovové (jednotlivé kovové zoubky jsou vedle sebe), kostěné (jednotlivé plastové zoubky leží vedle sebe) nebo spirálové (plastová spirála je přišita ke tkanici zipu). Zdrhovadlo může mít jeden nebo dva jezdce.
Kromě toho se také dělí podle účelu použití na dělitelné (tam, kde chceme od sebe díly oddělit – např. bunda, mikina) a nedělitelné (rozparky kalhot, sukní, kapsy). Zvláštním typem jsou zdrhovadla skrytá, která po všití nejsou viditelná (látka se přehrne přes zoubky). Jejich délka je většinou větší, než délka švu, do kterého se budou všívat. Využívají se zejména u společenských oděvů. Některé zipy můžeme koupit buď v metráži (např. zip na ložní prádlo), ale většinou se prodávají v určité délce.
Délka zipu odpovídá délce rozparku, švu, kraje, do kterého se bude všívat. Můžeme je přišívat na stroji (rovný steh) nebo v ruce (zadní steh, perličkový steh). Okraje tkanic můžeme v případě potřeby začistit šikmým proužkem.
Pro správné všití zipu na stroji potřebujete zipovou patku nebo patku na skrytý zip.
Spínátka (patentky)
Slouží ke skrytému zapínání oděvu. Spínátka našíváme ručně tak, aby prošití nebylo vidět z lícní strany. Vrchní díl s výstupkem našíváme na vrchní díl oděvu (u dámského zapínání je pravý díl vrchní a levý spodní; u pánského zapínání je to naopak). Střed patentu leží na středu dílu.
Háček a očko (dědek a babka)
Kromě toho, že tento typ zapínání ovládl dámské podprsenky, používáme jej i pro dotykové zapínání (hrany se dotýkají) nebo pro klasické zapínání, kde se díly oděvu překrývají. Háček našíváme na vrchní díl, očko na spodní. Aby se hrany oděvu mohly dotýkat, háček našijeme kousek od hrany a o stejný kus pak musí očko hranu přesahovat. Očko lze nahradit očkem z nití, látky, stužky. Podobně můžeme využít i knoflík, kolem kterého provlékneme očko z nití, stužky, gumičky, apod.
Stiskací nýtovací knoflíky a babycvočky (druky)
Se stiskacími knoflíky se setkáme např. u bund. Babycvočky zase najdeme např. u dětských dupaček. Pro domácí použití se vyrábějí sady, které si koncový zákazník zvládne na oděv připevnit sám bez nutnosti mít doma lis na stiskací knoflíky. Na rozdíl od patentů má vrchní díl prohlubeň a spodní díl výstupek.
Velcro pásek (suchý zip)
Suchý zip zná asi každý. Používají se zejména u sportovních typů oděvů. Vrchní díl má na sobě malé háčky, které se zachytávají do spodního dílu, tzv. mechu. Existují i samolepící suché zipy, ale ty při šití oděvů příliš nevyužijeme.
Přezky (spony)
Spony mohou být opaskové (s trnem nebo bez), batohové (trojzubce), vyrobené z kovu nebo plastu. Ke sponám bychom mohli přiřadit i spony průvlečné (slouží k nastavení délky popruhu) a žebříčkové. Ačkoli přímo nepatří mezi spony, zmíním zde ještě karabiny, kroužky a polokroužky, obdélníky.
Ozdobné prvky na oděvech
Aplikace
Aplikace může být z jakéhokoliv materiálu. Netřepivé materiály pouze našijeme rovným stehem na stroji nebo v ruce zadním, perličkovým nebo řetízkovým stehem. U třepivých materiálů musíme začistit okraje aplikace a podlepit ji výztužnou vložkou. Pak ji našijeme strojem klikatým stehem nebo v ruce hustým obnitkovacím nebo stonkovým stehem. Nebo můžeme kraje podehnout a prošít rovným stehem. Aplikace mohou být také nažehlovací.
Ozdobné prošití
Zdůrazňuje linie nebo plochu oděvu a jeho prvků. Volíme výraznější barvy, silnější nitě a delší stehy. Prošití může být rovné, tvarované, jednořadé nebo víceřadé, prošívat v ploše nebo materiál podložit výplňkovou vložkou a prošít všechny vrstvy (povrch materiálu pak získá plasticitu). Můžeme zvolit i ozdobné stehy.
Kapsy
Kapsy kromě toho, že nám dobře poslouží, mohou oděv i zdobit. I na ně se tedy při navrhování oděvu můžeme zaměřit a vyřádit se na tvaru patky, olemování průhmatu, ozdobném prošití, materiálech, atd.
Řasení
Při řasení materiál prošijeme delším volným stehem ve dvou řadách. Konce nití neodstřiháváme, ale naopak je necháme dlouhé. Za konce nití pak táhneme a posouváme materiál po niti, čímž ho zřasíme. Můžeme řasit i pomocí gumičky nebo pružné nitě. Při řasení se spotřeba materiálu zvětší o 1,5 až 2násobek.
Dalšími technikami souvisejícími s řasením je vrapování, kdy se materiál pravidelně prostehuje ve vodorovných řadách, stehování se pak stáhne, a jednotlivé ohyby se sešijí ozdobnými stehy v řadách nebo vzoru. S touto technikou se můžeme setkat zejména u lidových krojů. Při žabkování (žabičkování) se materiál prostehuje ve vodorovných řadách (steh o délce 0.8 cm a mezera 0,2 cm). Stehování se stáhne a konce návleku se uzašijí. Po té se sešívají vedle sebe dva ležící záhyby, a tím se vytváří kosočtvercový vzor. Opět se s touto technikou můžeme setkat u lidových krojů nebo u historických oděvů.
Rýšek a řasenka
Rýšek je ozdoba z řaseného, skládaného nebo plisovaného pruhu materiálu, který se středem našívá na oděvní díl. Řasenkou pak nazýváme rýšek, který je upevněn u průkrčníku.
Volán a zvonovka
Volán je tvořen pruhem materiálu, který je našitý na plochu nebo kraj oděvního dílu. Mohou být skládané, řasené, plisované, střižené do tvaru, oblouku, spirály nebo části kruhu. Podobně můžeme vytvořit i zvonovku, což je samostatný volán, který na oděv umisťujeme většinou do podlímcové a náprsní části, pomocí knoflíku a dírky, spínátek nebo brože.
Sámky
Sámek je vlastně miniaturní záhyb, který je prošitý z líce těsně u hrany záhybu. Jeho šířka se pohybuje od 8 do 10 mm. U vlasových sámků jsou to 2 mm.
Prýmky a krajky
Prýmky (sutaška, hadovka, dutinka) se našívají ručně nebo strojem. Můžeme je všít do švů, tvořit z nich různé tvary, atd.
Krajka zdobí plochu nebo kraje oděvních dílů. Našíváme ji podehnutým hřbetovým švem, přeplátovaným švem a rovným stehem. Při ručním našívání použijeme zadní steh, perličkový steh, stonkový steh – tím můžeme začistit kraje krajky a materiálu zároveň.
Ažura
Je druh výšivky. Vzniká tak, že se z materiálu vytáhne pár útkových nebo osnovních nití, které se pak spojují (sešívají) do svazků nebo vzorů pomocí barevné nitě.
Léga
Je všitý nebo našitý pruh materiálu umístěný v kraji výstřihu nebo na ploše oděvu. Typické jsou pro pánské košile, polokošile nebo pulovry.
Korálky a flitry
Korálky mohou být skleněné, dřevěné, plastové nebo kovové. Přišíváme je nití v barvě korálku. Můžeme je našívat jednotlivě, v řadách nebo do tvaru. To samé platí i pro flitry neboli cetky. Jednotlivé flitry se přišívají pomocí korálku, pokud je šijeme v řadách, kladou se polovinou přes sebe tak, aby následující cetka překryla nit, kterou byla přišita cetka předchozí.
Dále oděv můžeme zdobit i ručními technikami jako jsou výšivka, háčkování, paličkování, tkaní, malba na látku, tisk nebo batika. Dále lze využít peříčka, paspulky, nažehlovací kamínky, štrasy, třásně, atd. Vlastně úplně vším, co vás napadne. Buďte prostě kreativní!
