Záševek, záhyb, roh a oblouk
Ještě před tím, než se pustíme do šití oděvů, měli bychom se seznámit se záševky, záhyby, rohy a oblouky. S těmito prvky se totiž setkáme téměř na každém kusu oděvu. A aby výsledek naší práce vypadal opravdu luxusně, je potřeba umět všechny tyto prvky správně zpracovat.
Záševek
Prvotní účel záševku (odševku, výběru) je tvarovat oděv. Látka sama o sobě je rovná plocha, a díky záševkům ji můžeme proměnit v prostorový objekt. Zároveň mohou záševky sloužit i jako dekorativní prvek (např. prsní záševky vedoucí z výstřihu směrem do plochy dílu).
Délku i šíři záševku určuje jeho umístění na oděvu a tvar postavy. Záševek stehujeme od jeho vrcholu směrem k jeho nejširší části. A odšíváme směrem ke špičce. Na začátku šití uzašijeme, na konci necháme volné konce nití, které zavážeme drobným uzlíkem. U silnějších a pevných materiálů můžeme uzašít záševek i ve špičce. Šití je rovné a ve vrcholu záševku šicí nit prošívá jen pár nitek materiálu.
Po odšití záševek sežehlíme k jedné straně nebo ho rozžehlíme (u silnějších materiálů). Odšitý materiál záševku můžeme také sestřihnout na minimální šíři a po té začistit (nesestřiháváme úplně k vrcholu). Správně zhotovený záševek se nekroutí a ve vrcholu netvoří žádné boule.
Dalšími typy jsou seševek, kdy sešijeme průstřih materiálu dotykovým švem, a přeševek, kde průstřih sešijeme přeplátovaným švem. Oba typy lze využít v případech, kdy chceme, aby vrstva materiálu byla co nejtenčí (např. tvarování výztužné vložky (žíněnky) u pánských sak a dámských kabátů).
Záhyb
Záhyby nebo protizáhyby jsou dekorativním prvkem oděvu. Většinou je používáme, pokud chceme část siluety oděvu rozšířit a část vytvarovat. Délka i šíře záhybu nebo protizáhybu jsou ovlivněny jeho umístěním na oděvu a účelem, ke kterému má sloužit.
Jsou tvořeny nejméně dvěma ohyby (nesežehlená hrana materiálu) nebo přehyby (materiál je zažehlený do ostré hrany).
Záhyb může být jednostranný (s hranou napravo – pravostranný nebo nalevo – levostranný) nebo dvojitý (vrstvy se vzájemně překrývají), rovný (šíře záhybu je po celé jeho délce stejná) nebo klínový (šíře záhybu se zužuje do špičky, je vždy umístěný v členícím švu), zvonový (postupně se rozšiřuje). Záhyb můžeme odšít rovně nebo do obloučku. Uzašití záhybu, které končí v ploše dílu, je dobré podložit výztužnou vložkou nebo kusem materiálu, aby se šití nevytrhlo.
Protizáhyb může být rubový nebo lícový. Odšíváme ho rovně a konec šití zasahující do plochy dílu můžeme zpevnit výztuží nebo kouskem materiálu.
Záhyb i protizáhyb je tvořen záhybovou plochou, což je celková šíře materiálu potřebná k vytvoření záhybu/protizáhybu. Šíře záhybu/protizáhybu pak udává šířku hotového (složeného) záhybu. V průmyslu se šíře záhybu značí krátkými nástřihy. V zakázkové výrobě se po celé délce hrany záhybu sestehují k sobě.
Záhyby můžeme odšívat z líce nebo z rubu v hloubce 5 – 15 cm z jednoho nebo obou konců. Nebo je můžeme také jen složit, sežehlit a prošít je ve švové záložce. Protizáhyby nejprve sešijeme v délce 5 – 15 cm a potom je rozžehlíme na polovinu (část od šití k hraně záhybu je na obou stranách stejná). Můžeme je pak ozdobně prošít z líce nebo je upevnit prošitím ve švové záložce.
Roh
Rohy dělíme na vnější a vnitřní. Vnější jsou umístěny v krajích oděvu (přední kraje halenky, rozparky, ubrusy, atd.). Abychom vytvořili vnější roh, můžeme švové záložky odšít svisle, vodorovně nebo úhlopříčně (nejtenčí vrstva materiálu). Po sešití se roh i švové záložky sestřihnou a roh se sežehlí do ostré hrany nebo s malou výpustkou.
Stejně jako vnější roh lze i vnitřní roh předšít podsádkou střiženou do tvaru (ta se většinou zpevňuje výztužnou vložkou). Vnitřní roh lze také zpracovat za pomocí šikmého proužku. Při šití pak v místě rohu díl otáčíme na zapíchnuté jehle (šití nijak nepřerušujeme ani nekřížíme). Švovou záložku pak v rohu nastřihneme, aby se materiál dobře vyrovnal. Roh sežehlíme do ostré hrany nebo zažehlíme výpustku. Vnitřní roh můžeme najít třeba ve tvarování průhmatu kapsy, výstřihu nebo jiných dekoračních prvcích oděvu.
Příklad postupu šití vnitřního rohu:
1. Vystřihnout tvarovanou podsádku, vyztužit ji termolepivou výztužnou vložkou a začistit její vnější kraj obnitkovacím stehem.
2. Přiložit podsádku lícem na líc na vrchní materiál tak, aby švové záložky podsádky i dílu (vnitřního rohu) ležely na sobě.
3. Předšít vnitřní roh do tvaru – tzn. sešít dle značení hřbetovým švem, přesně v rohu otočíme na zapíchnuté jehle a pokračujeme v šití.
4. Sestřihnout švové záložky a nastřihnout zešikma do rohu.
5. Obrátit do líce a vymnout výpustku.
6. Vyžehlit.
7. Prošít roh ozdobně z LS ve vzdálenosti 0,75 cm.
Na obrázcích jsem znázornila pomocí papíru odšití vnějšího rohu svisle, vodorovně a úhlopříčně, místo sešití je označeno špendlíkem.
Oblouk
Opět je dělíme na vnější a vnitřní. Oblouk stehujeme hustěji, aby dobře vynikl jeho tvar. Lze jej začistit pomocí podsádky střižené do tvaru nebo šikmým proužkem. Když je oblouk mírný a pozvolný můžeme švovou záložku jen podehnout. Nebo stejně jako u začištění dolní koncové záložky kolových sukní, švovou záložku prošít volným delším stehem, nařasit ji a vytvarovat malými záhyby (zasahují do 2/3 švové záložky) tak, aby hrana oděvu zůstala rovná. Po zhotovení oblouk vyžehlíme. Švové záložky oblouku nastřiháváme (můžeme i vystřihnout malé trojúhelníčky) – tím se sníží pnutí švové záložky a oblouk se tak lépe vytvaruje. Tam, kde je oblouk výraznější, nástřihy jsou hustější.
Zpracování záševků, rohů nebo oblouků si můžeme nacvičit nanečisto na menších a jednodušších projektech jako je třeba ušití polštáře nebo zástěry. Při této příležitosti si začátečníci procvičí rovné šití. Na polštářek nebo zástěru si můžeme navrhnout vlastní aplikaci, kterou pak přišijeme a začistíme na stroji klikatým stehem. To je mimochodem perfektní cvičení pro šití po tvaru.
V další kapitole se vrhneme na základní druhy zapínadel, ručních i strojových dírek a ozdobné prvky. Už teď se na vás těším!
