Zkoušíme sukni
Téma je jasné. Máme sukni připravenou na první zkoušku a jde do tuhého. Bude sedět dobře? Nebude se někde krčit, půjdou švy rovně? O tom všem si dnes povíme.
Zkoušení oděvu na postavě
Nejprve si musíme povědět něco o zkoušení oděvu na postavě. Je totiž potřeba dodržet pár zásad. U každého oděvu to bude trochu jiné, ale vždy musíme dodržet toto:
- postava stojí přirozeně – osoba by neměla stát před zrcadlem, alespoň zpočátku. Jakmile si totiž lidé stoupnou před zrcadlo, mají tendence se narovnávat, a tudíž měnit svůj přirozený postoj. Před zrcadlem můžeme se zákazníkem diskutovat např. délku oděvu, tvar klop, délku rukávů apod. V takové fázi už totiž máme vyřešené a opravené vady postavy – vystouplý bok, vzpřímené držení těla, atd. Zkoušeného necháváme po celou dobu zkoušky stát na jednom místě a my obcházíme okolo něj.
- oděv zkoušíme od shora dolů – při zkoušce postupně kontrolujeme jednotlivé části oděvu. Např. u halenky začínáme u tvaru průkrčníku a sklonu ramen, směru ramenních švů, postupujeme k průramkům, šířkám a délkám dílů, záševkům, bočním švům, atd.
- oděv vyzkoušíme v pohybu – u sukně a kalhot zkoušeného poprosíme, aby si sedl do dřepu, prošel se, u halenky zkoušíme předpažit, zvednout ruce, atd. Musíme se prostě přesvědčit, že oděv poskytuje dostatek volnosti v pohybu. Teprve při pohybu totiž můžeme zjistit, že vůle přes prsa nebo šíři zad je nedostatečná, nebo že při ohnutí nohy v koleni nohavice škrtí, atd.
- poznačení vad na oděv – problematická místa si označíme křídou, špendlíky, stehovkou, apod. Pokud je to možné, můžeme tyto části rovnou přešpendlit na postavě.
- všechny opravy přeneseme do střihu – po zkoušce všechny vady a opravy přeneseme do papírového střihu, který následně upravíme. Tzn., že pokud jsme zvětšovali šíři záševků nebo měnili jejich délku na postavě, tak o stejné míry musíme záševek rozšířit nebo prodloužit i v papírovém střihu. Pokud má postava jednostranné vady v držení těla (např. pravý vystouplý bok), musíme je poznačit do správné poloviny dílu (tedy do pravého dílu).
Dále je dobré, když zkoušená osoba oblékne oděv tak, jak ho bude opravdu nosit, tzn., že kabát, pod který budu nosit tlustý zimní svetr, zkouším na onen svetr. Stejně tak, pokud šiju sukni nebo šaty, ke kterým budu nosit boty na vysokém podpatku, jsem při zkoušce obutá právě v těchto botách (obuv má velký vliv na postoj těla). To samé platí i pro spodní prádlo.
Zkoušení sukně
Pokud šijete svou první sukni, budete si určitě před šitím chtít ověřit, zda vám daný střih bude sedět. To je poměrně logické. Co ale třeba když už jsem podle daného střihu jednu sukni ušila a teď střih použiji znovu, ale sukni zhotovím z jiného materiálu? Musím nebo nemusím zkoušet? Odpověď zní: určitě ano. Každý materiál se chová jinak, tudíž i sukně dle jednoho střihu bude vypadat jinak z denimu a jinak z ronga.
Já vím, že zkoušení nám občas přijde jako zbytečná věc. Těšíme se, až si oděv oblékneme a snažíme se celý proces šití, co nejvíce urychlit. Ale většinou je to na úkor výsledku. Heslem je: trpělivost přináší růže. Čím víc času věnujeme zkoušení, tím lepší bude výsledek.
Sukni zkoušíme na spodní prádlo a na zkoušku obouváme obuv, kterou k sukni budeme nosit.
Příprava na 1. zkoušku
Sukně má sestehované záševky (záhyby, protizáhyby), členící a boční švy, vestehovaný zip nebo zastehovanou nákrytovou a podkrytovou stranu rozparku na zapínání, vestehovaný pasový límec nebo tvarovanou podsádku. Vlastně vypadá tak, jak by měla ve výsledku vypadat, ale vše je sešité nebo zajištěné pouze stehováním. Výjimkou mohou být třeba kapsy, jejichž tvar a umístění si můžeme naznačit až na první zkoušce, a teprve po té je nastříhat a připravit na druhou zkoušku.
První zkouška
Sukni oblékneme na postavu, sešpendlíme pasový límec v místě, kde by bylo zapínání, nebo sešpendlíme rozparek na zapínání. Postavu obcházíme a pozorně sledujeme (eventuelně si píšeme poznámky):
– padnutí sukně v pase (záševky, záhyby, umístění a tvar pasové linie, pasový límec, atd.)
– přiléhavost v oblasti boků (vůli pro dostatečnou volnost v pohybu)
– tvar a směr bočních nebo členících švů
– celkový tvar a celkové padnutí sukně.
Většinou opravy poznačujeme na pravou polovinu oděvu, protože předpokládáme, že postava je souměrná. Ale nemusí to tak být vždy. Někdo může mít mohutnější levou stranu těla, pak poznačujeme vady na levé díly. Některé postavy mohou být asymetrické, a tudíž budeme oděv i střih upravovat jen na jedné polovině dílu.
Jak to má správně vypadat?
Správně odzkoušená sukně poskytuje dostatek vůle pro pohyb (při dřepu, při chůzi do schodů), pasová linie leží v místě pasu (můžeme si pomoci třeba stužkou uvázanou v pase, kterou se budeme řídit), rovnoběžně s rovinou na, které postava stojí, je dolní koncová linie. Středové linie vedou středem těla, boční šev středem nohy. Linie záševků jsou rovné a látka se nikde neboulí. V pase sukně nikde neodstává, ale zároveň poskytuje dostatečnou vůli pro pohyb, neškrtí. Tvar i délka sukně se řídí proporcemi postavy a požadavky zkoušeného.
Jak zkoušet sukni sama sobě?
To je tak trochu oříšek a běh na dlouhou trať. Pokud nemáte nikoho k ruce, budete muset postupovat metodou pokus – omyl (tedy vyzkoušet, opravit a opět vyzkoušet, a tak pořád dokola). Zabrat nebo zvětšit si záševky na PD nebude asi problém. Ale úpravy na zadním dílu už budou složitější. Určitě je fajn mít doma dvě protilehlá zrcadla, abyste zadní díl sukně viděli bez toho, že byste se museli k zrcadlu natáčet. Také můžete někoho poprosit, aby vás v sukni vyfotil ze všech stran. Pak se můžete podívat, co a jak bude potřeba opravit. A začít pomaloučku a polehoučku opravovat.
Pro začátečníky to bude opravdu náročné, ale časem nasbíráte zkušenosti a odhadnete, o kolik cm bude potřeba něco povolit, zabrat, vysunout, atd. Jen opravdu začínejte pozvolna. Pokud vidíte, že vám někde něco nesedí, zkuste sukni povolit/zabrat třeba jen o 0,5 nebo 1 cm. Někdy i malá změna stačí. Sukni určitě opět vyzkoušejte. Žádný materiál neodstřihávejte, dokud si nebudete jistí, že je vše, jak má být.
Jinak platí stejné zásady: přirozený postoj, zkusit se v oděvu pohybovat, atd.
A co dál?
Po první zkoušce následuje druhá, třetí,… zkouška. V ideálním případě by dvě zkoušky na sukni měly být dostačující. Pokud jsme si vším jisti, můžeme na druhou zkoušku sukni částečně sešít: odšijeme záševky (záhyby), sešijeme boční a členící švy, všijeme zdrhovadlo nebo zhotovíme nákryt a podkryt rozparku na zapínání, vyztužíme pasový límec a předšijeme jeho tvar, zhotovíme kapsy, atd. Na druhou zkoušku už sukně může být téměř dokončená, ale nemusí. Záleží na složitosti modelu a také na naší jistotě. Já razím heslo, že není na škodu, když se ujistíme, že jsme vše správně opravili a uděláme tedy ještě jednu zkoušku pouze sestehované sukně.
Poslední zkouška
Každopádně součástí poslední zkoušky je celková kontrola padnutí sukně a doměření délky sukně.
Délku sukně měříme pomocí krejčovského příložníku-křídy-špendlíků nebo značkovače délky. Postava stojí na jednom místě, zatímco my ji obcházíme kolem dokola. Kratší strana příložníku se opírá o podlahu a jeho delší strana je kolmo k zemi a hranou s vyznačenými mírami se dotýká sukně.
Zašpendlíme si délku sukně, která se nám líbí. Když k zašpendlené délce přiložíme příložník, vidíme, že délka končí např. u čísla 60. Tzn., že délka sukně je od podlahy vzdálená 60 cm. Tuto míru pak dodržujeme po celém obvodu sukně. Příložník je tedy kolmo k podlaze a přesně v 60 cm si do látky na sukni zapíchneme špendlík nebo uděláme na látku čárku křídou.
Dokončení sukně
Po poslední zkoušce už zbývá jen všít pasový límec, zhotovit délku, a pokud je součástí sukně zapínání na dírku a knoflík, tak vyšít dírky a přišít knoflíky nebo háček a očko, atd., vypárat veškeré stehování a nakonec sukni vyžehlit.
Vady sukně a jak je opravit
Níže popisuji základní vady, které mohou vzniknout při zkoušení sukně. Na obrázcích jsem se snažila jednotlivé vady simulovat tak, aby bylo co nejlépe zřetelné, co se kde na sukni děje. V reálu mohou být projevy vady i méně zřetelné. Je tedy potřeba opravdu pozorně vnímat, co materiál dělá. I následné příklady oprav ve střihu slouží pouze k tomu, abyste si dokázali představit, co se ve střihu může udát.
Každá oprava bude samozřejmě individuální. Některé vady se mohou i kombinovat, tudíž i oprava střihu pak bude kombinací více způsobů oprav.
Všeobecně ale platí, že tam, kde se tvoří příčné vrásnění, je oděv malý v obvodu. Při podélném vrásnění má oděv větší obvod. Pokud se příčné vrásnění prověsuje, vznikají obloučky, většinou to znamená, že je díl dlouhý (stejně se prověsí i dolní kraj). Pokud se dolní kraj oděvu zvedá ke středu dílu, oděvní díl je krátký.
Vystouplý bok
Vada se projevuje šikmým vrásněním, které vychází z vystouplého boku a sahá do plochy dílu. Na straně vystouplého boku sukně odstává od těla, na druhém boku k tělu přiléhá. Dolní okraj není vodorovný, ale zvedá se ke straně s vystouplým bokem.
Oprava:
Na straně vystouplého boku se sukně povolí v bočních švech ZD i PD a zvětší se šíře záševků. U méně vystouplého boku se díly zkrátí v délce bočního švu (pasová linie se sníží) a zmenší se šíře záševků.
Dlouhý zadní díl
Pokud se na postavu podíváme z boku, uvidíme šikmé vrásnění, které jde z předního dílu směrem do zadního (ZD sukně jakoby spadává dolů). Dolní kraj sukně PD se zvedá a sukně odstává od těla. Zatímco ZD přiléhá těsně k tělu. Boční šev směřuje šikmo do PD. S touto vadou se nejčastěji setkáme u postav s vystouplým břichem a plochým sedem.
Oprava:
Zkrátíme sukni v pase do ztracena k bočnímu švu. Vlastně snížíme pasovou linii zadního dílu ve střední třetině dílu.
Dlouhý přední díl
Tentokrát vrásnění bude postupovat ze zadního dílu směrem k přednímu (budeme mít pocit, že PD spadává dolů). Vrásnění bude jakoby vybíhat od vystouplosti sedu do předního dílu. Dolní kraj sukně ZD se bude zvedat, zatímco PD sukně bude přiléhat k tělu. Boční šev bude směřovat do ZD. Tato vada se vyskytuje u postav s vystouplým sedem nebo plochým břichem.
Oprava:
Zkrátíme sukni v pase do ztracena k bočnímu švu. Opět snížíme (podstřihneme) pasovou linii předního dílu ve střední třetině.
Vystouplé boky
S touto vadou se setkáme u postav, které mají výraznější boky, plošší sed a břicho. Sukně se bude vrásnit vodorovně pod pasovou linií předního a zadního dílu. Vzadu i vepředu bude přiléhat k nohám, zatímco na bocích bude odstávat. Dolní kraj bude ve středu dílů níže, než na bocích.
Oprava:
Vadu opravíme tak, že podstřihneme pasovou linii sukně v PD i ZD ve středech dílů do ztracena směrem k bokům. Tedy snížíme pasovou linii ve střední třetině dílů.
Když má sukně menší obvod sedu než postava
Na zadním díle se pod pasovou linií tvoří příčné vrásnění. Tzn., že obvod sedu sukně je menší než obvod sedu osoby, na které sukni zkoušíme. Vada se opraví tím, že sukni povolíme přes boky/sed v bočních švech (tedy vypustíme boční švy, jejich oblouk pak bude výrazněji tvarovaný).
A je to!
Snad vám dnešní vědomosti budou ku prospěchu a pod vašima rukama budou vznikat jen ty nejlépe padnoucí sukně. Určitě nezoufejte, když to hned nepůjde. Proces zkoušení chce čas, trpělivost a praxi, kterou postupně získáte. A nakonec mi už jen zbývá popřát vám hodně úspěchů! 🙂
